Překračoval jsem a překračuji v životě tolik hranic, že už je při čtení v letadle či vlaku nebo při rádiu v autě ani nevnímám. S výjimkou jedné: kdykoli vjíždím na Moravu, jako by se ve mně pohnul proutek hledačů podzemních pramenů. Když jsem si toho definitivně povšiml, musel jsem si to i vysvětlit.

Moje pražanství je určitě tou složkou mé povahy, která se nejvíc zasloužila o dramatické peripetie mého života, průšvihy i úspěchy. Je to určitě pražská lehkost hraničící s povrchností, která mě opakovaně svádí k riskům, bez nichž není zisku, a rychle překonává starosti vidinou příštích radostí. Proto jsem zřejmě bez újmy na zdraví zvládl strmé pády do občanského nebytí i do exilu. Ještě důležitější byl ale vnitřní hlas, který ke mně promluvil v klíčových situacích.

Když šlo kdysi o to, zda pohodlně setrvat v bludu, anebo se k němu s ostudou přiznat, když šlo pak o to, zda nezůstat po srpnu 1968 v báječném německém angažmá, když šlo o to, navždy odmítnout odpověď na estébácké otázky a podpis jejich protokolů, když šlo o to, jestli se vrátit do politiky, anebo vyhlásit občanské pokání, ten hlas mi kategoricky řekl, co nesmím, i co musím. A já to vždycky až pateticky vnímal jako hlas Moravy.

Proč? Ten kraj, ty dějiny, ta řeč, ty melodiky jako by byly nitě, ze kterých je utkáno dílo, které mě v životě nejvíc ovlivnilo vedle - jaký paradox! - Rostandova Cyrana z Bergeracu: Bible Kralická, jež mě vybavila nejen jazykem, ale přes mé církevní nezařazení i vírou, že naši chvílemi nesmyslnou existenci cosi vysoce přesahuje a dělá nás občas lepšími, než jsme.

A proč tak náhle tento hold? Je to opožděná gratulace k třičtvrtěstoletí Brňana-spisovatele Jana Trefulky, který mě kdysi učinil lepším tím, že veřejně odhalil mé špatné psaní. Právě on, soudě podle jeho stesků v tisku, trpí tím, že jeho Morava nepožívá respektu západních Čechů. Požívá, Jene, a nemusí mít proto ani vytyčené hranice, ani zemské zřízení. Je v nás všech, kdo mluvíme česky dík moravskému gruntu jazyka.

Ta gratulace patří ovšem i Tvým mladým rodákům, ať čtvrtstoletým nebo právě dnes narozeným, kteří brzy pomohou celé republice z dnešního postkomunistického marastu do evropského zítřka. Než je zaskočí česká vyčůranost, ať vědí, že je schopna i úcty.