Při jednání o sestavení vlády jsme od začátku deklarovali, že budeme trvat na svých ministrech, neboť jsme s jejich prací spokojeni. Nejen já jsem přesvědčen, že za dva roky udělali ve svých resortech velký kus práce.

Jeden z hlavních důvodů hovořících proti neodůvodněným změnám je fakt, že až po řadě měsíců je nový ministr schopen skutečně své ministerstvo řídit. Nevýhodnost výměny ministrů je zvlášť markantní v situaci, kdy do konce volebního období chybí necelé dva roky.

Dlouholetá zkušenost ukazuje, že ministerstvo je složitý mechanismus, který musí být velmi dobře hierarchicky řízený. Výkonnost ministerského úřadu je závislá na autoritě a na schopnostech ministra. Pokud úředníci cítí, že se chystá změna, nemají nejmenší důvod zvyšovat pracovní výkon, chod ministerstva se zpomalí, na což v konečném důsledku doplatí občan.

Po řadě let strávených v politice vidím, že snaha být ministrem za každou cenu je poněkud krátkozraký cíl. Navíc předpoklad, že někdo dokáže řídit jakékoli ministerstvo, je evidentní pošetilost. Možná se někomu líbí hra z dětství "Škatulata, škatulata, hejbejte se", a tak v ní chce pokračovat i v politice. Nečiní dobře. Dá se totiž očekávat, že pokud aktéři tuto hru budou hrát zbytečně často a veřejnost tak vystavovat do role pasivního diváka, ocenění se nedočkají.

(Autor je místopředsedou Sněmovny a KDU-ČSL)