Hyperaktivní ministr proslul spoustou nápadů pro každou agendu úřadu, máloco se mu však podařilo zrealizovat. Během svého angažmá ale řešil i nečekané zvraty, jednou hasil konflikty mezi akademiky a prezidentem, podruhé to byla bezpečnost ve školách po vražedném útoku ve Žďáru, potřetí záměr změnit státní maturity.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

ČTĚTE TAKÉ
Sobotka chce odvolat ministra školství Chládka, ten mluví o mediálním lynči
Babiš: Chystané odvolání Chládka je věc ČSSD

Zviditelnil se jako zarputilý kritik někdejšího ministra školství Josefa Dobeše (tehdy VV). Když se oponent vyměnil a kontroverze ubylo, strhával na sebe pozornost četnými nápady od tabletů pro prvňáky po posunutí začátku výuky až od 9.00.

Vedle toho ale také vnesl do debaty o směřování českého vzdělávacího systému inspiraci světově proslulým finským systémem, který si bral za vzor, čímž si vysloužil chválu i u odborníků.

Po nástupu do čela úřadu se mu podařilo přesvědčit ministra financí, aby do opomíjeného resortu přilil více peněz, které pak rozdělil na platy učitelů a na pomůcky.

Ministr Marcel Chládek zahájil na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze písemnou část státních maturit. Na snímku vlevo ředitel Juraj Liška

Ministr Marcel Chládek na Gymnáziu Jana Nerudy před začátkem státních maturit. Na snímku vlevo ředitel Juraj Liška

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Na druhou stranu se kolem něj začaly točit obavy z hyperaktivity, která se projevovala „gejzíry nesourodých nápadů“. Jestliže se proti nařčením z šikany podřízených bránil tím, že po nich chce jen tolik, co po sobě, nebyly to vůbec malé požadavky.

Ve školním stravování se zasadil o zdravější nabídku v jídelnách a bufetech a o zákaz automatů se sladkostmi. To se mu podařilo prosadit do školského zákona.

Stejně tak jako otevření přípravných tříd všem dětem, nikoli jen těm se sociálním handicapem. Nejzvučnějším bodem zákona však byla podpora dětí s postižením v běžných školách. Zamezil ale návrhu na domácí vzdělávání dětí na 2. stupni, což pro mnohé bylo nepochopitelné, protože na 1. stupni je domácí vzdělávání povoleno.

Zdraví dětí a boj proti otylosti školáků chtěl podpořit také zavedením povinných tří hodin tělocviku, což od září startuje v přípravné fázi. Zavádění dalších nových povinností však už liberálně laděné občany dráždilo: povinná předškolní docházka, povinné přijímačky na střední školy, povinná maturita z matematiky.

Postrach: Matematika

Zatímco o povinném jednom roku školky se zatím jen mluví, jednotné přijímačky už letos proběhly. A následně už Chládek nemluvil o povinnosti, ale dobrovolnosti. Uvažování o povinné maturitní matematice je ukázkou, jak se Chládek nešetřil v ambicích. Povinnou matematiku chtěl zavést od roku 2019. Připustil, že to je postrach žáků od základní školy, i to, že chyba je zřejmě v postupech učitelů.

Změnit přístup měly stihnout pedagogické fakulty, které měly připravit kantory na lepší výuku. Nejlépe podle střihu uznávaného odborníka Milana Hejného, přitom jeho metoda je rozšířena na pětině základních škol a jeho učebnice jsou zatím vypracovány kompletně jen pro první stupeň.

Jak zajistit, aby letošní prváci byli připraveni tak, aby za čtyři roky u maturity z matematiky hromadně nepropadli, Chládek nedokázal vymyslet a prosadit. Ale na svém cíli trval.

Čipová karta pro žáky

Po útoku ve Žďáru se pustil ministr do bezpečnostní agendy. Zanedlouho přišel s řešením: speciální fond pro školy, které chtějí posílit bezpečnost. [celá zpráva]

Z peněz by si mohly pořídit čipovou kartu pro každého žáka, díky kterému by byl zaznamenáván nejen příchod a odchod, ale i jeho pohyb po učebnách. Navíc by čip odesílal informace do třídnice i do mobilů rodičů, kteří by mohli třeba i kontrolovat žákovy známky. A když už se pustil do elektronizace, tak hned přispěl svým snem, aby každý žák měl od první třídy tablet. [celá zpráva]

Řada nápadů budila údiv, některé potlesk, některé přímo pobouření. Odborníci, které se Chládek nebál slovně napadat, jej převážně kritizovali. Dokonce o jeho zásadních krocích, jako jsou třeba povinné přijímačky, mluvili jako o asociálních.

Chládek si maloval, že se v úřadu udrží alespoň po dvě volební období. Nakonec vydržel jeden rok a tři měsíce, což je doba o dva měsíce kratší než průměrná životnost ministra školství.