Článek
Podle četaře Šedivky nejtěžší bylo sehnat si potravu a také projít džunglí po pás v bahně a na dlouhé kládě nést jednoho z kolegů, který hrál zraněného. Po příletu do Guyany, sousedící s Brazílií a Surinamem, dorazili na základnu cizinecké legie, kde po první noci dostali školení, na co si v pralese dávat pozor. Součástí základny je malá zoologická zahrada, kde chovají na ukázku nebezpečné tvory.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
„Byli tam hadi, pavouci, želvy, kajmani a také hmyz. Měli tam i jaguára,“ řekl Právu Šedivka. Problém byl, že kurz byl veden ve francouzštině. „Rozuměl jsem každému desátému slovu, ale něco nám přeložili francouzští kolegové do angličtiny. Ale bylo nám jasné, že na žáby, hady, pavouky a jiný hmyz raději nesahat,“ poznamenal.
Nafasovali spací sítě zvané hamaky, pončo proti dešti a nepropustný soudek na věci, které se nesměly namočit, mačetu a brokovnici na ochranu proti jaguárům a opicím. Poté vyrazili na lodích proti proudu řeky směr prales. Šest dní je pak instruktoři z cizinecké legie učili základní znalosti nutné k přežití v tvrdých podmínkách rovníkové divočiny. „Učili nás uzly, orientovat se v džungli, rozpoznat jedovaté rostliny, chytat a vykosťovat ryby, stavět přístřešky nebo stavět vor,“ vzpomínal Šedivka.
Živili se oříšky i polévkou z krabů
Po šesti dnech přípravy vyrazili do džungle. Směli si vzít jen nějaké léky, tablety na čištění vody, antimalarika, nůž, mačetu, čutoru a buzolu. Vše ostatní museli odevzdat.
„Vzali nám tkaničky, opasky, trička, takže jsme tam zůstali jen v maskáčích. Svlečené nás vyhnali do vody, aby prozkoumali, zda v botách a v oblečení nemáme něco poschovávané,“ řekl dále Právu četař.
Vyrazili dál do džungle, v lodích leželi na břiše, aby neviděli, kam je instruktoři vezou. Přistáli v neprostupném pralese a prvním úkolem bylo vysekat místo pro tábor. „Museli jsme si vybudovat přístřešek a vyvýšené místo pro spaní, přístřešek pro oheň a celé tři dny oheň udržovat,“ popsal zážitky Šedivka.
Nejslabší na kládě
Nedostávali po tři dny žádné jídlo. A jedli jen to, co ulovili nebo našli. Zkoušeli také chytat ryby. „Nechytili jsme ale nic, tak jsme jedli oříšky, dužninu z liány, která chutnala jako kedluben. Vše jsme povařili na ohni. Nebo jsme si udělali polívku z malých krabů,“ uvedl. Podle četaře za tři dny pěkně vyhladověli, protože sehnat jídlo není v pralese nic jednoduchého.
Během tří dnů si zhotovili z kmenů a lián vory, na kterých se vrátili k instruktorům. Na závěr kurzu si ještě užili překážkové dráhy, která vede vodou a bahnem, a úkolem bylo přepravit raněného francouzského kolegu.
„My jsme byli naštěstí ti, kteří nesli. Na kládě jsou vždy nejslabší a nejlehčí z čety. Není to nic příjemného, protože člověk je pevně přivázaný, aby nespadl, a nemůže dělat nic,“ dodal závěrem četař.