Doplatek, který by byl snadným řešením, není možné naúčtovat jen proto, že stále není zákon legalizující nadstandardní péči. Oční kliniky tak musejí u tak jednoduché záležitosti vymýšlet kličky, třeba sponzorství, jen proto, aby pacient měl operaci z pojištění a lepší čočky si skrytou formou doplatil.

Na parlamentním semináři organizovaném sdružením Koalice pro zdraví na to upozornil primář Oftalmologické kliniky FN Královské Vinohrady Pavel Studený. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) platí nemocnicím a klinikám za operaci šedého zákalu 9250 korun za jedno oko včetně standardní, základní čočky.  „Nelze oddělit cenu výkonu a náklady na čočku, hradíme to pouze jako balíček,“ dodal mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Pokud tedy pacient platí za prémiovou čočku, musí si k tomu ještě zhruba 8000 korun doplatit za operaci. Nemocnice jako třeba Motol nebo VFN již dříve oznámily, že tedy prémiové čočky nebudou ani pacientům nabízet.

Nejčastější příčina slepoty

A tak operují pouze základ. Jen VZP uhradí ročně na 72 tisíc „nových“ očí se standardní čočkou, tedy drtivou většinu z celkového počtu operací. Počet těchto zákroků narůstá. Jen za rok 2012 se u nás provedlo 80 tisíc operací očního zákalu, přičemž u pěti procent pacientů byla aplikována prémiová, multifokální čočka. V roce 2014 na 170 očních lékařů v ČR provedlo již 96,5 tisíce operací.

„Šedý zákal je celosvětově nejčastější příčinou slepoty – může za 51 procent případů oslepnutí. Odstranění zakalené čočky a nahrazení umělou je vůbec nejčastějším chirurgickým zákrokem,“ uvedl primář Studený. Ve většině zemí se z pojištění hradí základní čočky, prémiové nikoliv. Standardní je monofokální, s níž pak pacient vidí na dálku, ale na čtení už používá brýle. Stojí kolem 1500 až dvou tisíc korun. Tu hradí pojišťovna, včetně zákroku.

Lepší multifokální od deseti do 25 tisíc

Všechny další si už hradí pacienti ze svého, a mnozí bez váhání. Jde přece jenom o zrak. Monofokální prémiová čočka přijde na 2500 až čtyři tisíce, monofokální torická pak na devět tisíc. Torické čočky upravují i astigmatickou vadu zraku (nepravidelné zakřivení rohovky).

U multifokální čočky pacient vidí na dálku i nablízko, nepotřebuje brýle. A podle druhu stojí deset až dvacet tisíc korun, respektive multifokální torická 15 až dvacet pět tisíc.

„Pokud se ale pacient rozhodne pro nadstandardní nitrooční čočku, ztrácí zcela nárok na úhradu pojišťovnou a musí si zaplatit i operaci. A to už se pro mnohé lidi stává finančně nedostupné,“ zdůraznil primář Studený.

Některá pracoviště prémiové čočky zkrátka nenabízejí. Je to právně nenapadnutelné. Lékař má podle Studeného etickou povinnost nabídnout nejlepší možnou variantu léčby, ale vlastně nemůže. „Pacienti vědí, že lepší čočky existují, a tak z takových pracovišť odcházejí jinam,“ shrnul.

Druhým modelem jsou podle něho oční kliniky, které prémiové čočky nabízejí, ale pacienti si zkrátka platí všechno.

Někde zákaz, jinde sponzorství

„Je to ale velmi nespravedlivé, protože pacientovi v takovém případě není uhrazena ani ta základní, standardní péče. Je to systém všechno, nebo nic,“ dodal Studený.

Třetí typ pracovišť podle něho umožňuje doplacení rozdílu, ale po zrušení vyhlášky o nadstandardech Ústavním soudem před dvěma lety je jejich postup právně problematický. Tento postup je ministerstvem zdravotnictví zakázán v přímo řízených nemocnicích.

„Jiná pracoviště to obcházejí tak, že pacienti platí zprostředkovatelům, nadacím, nebo sponzorství. Jedná se o skrytý princip spoluúčasti. Nevýhodou je, že pacienti nechápou tento systém. Anebo se prémiové čočky nabízejí jen vybraným pacientům, což je klientelismus,“ uvedl primář Studený.

Nejlepším a nejspravedlivějším řešením je podle něho možnost si zkrátka za lepší čočku připlatit a operaci mít hrazenou z pojištění. Jenže to ve státě, který se sice považuje za právní, čistě po právu nelze.