„Otřesy nás zastihly ve chvíli, kdy jsme byli v obchodě a právě platili,” vzpomíná Uher. Nejdřív začala blikat světla. To ještě podle jeho slov nikdo netušil, co se děje. Vzápětí přišly první otřesy země.

Pomoc pro Nepál
OrganizaceČíslo účtuVariabilní symbol
Český červený kříž333999/2700
1504
ADRA
66888866/0300
380
Člověk v tísni SOS NEPÁL
54333345/0300
 
Diakonie Českobratrské církve evangelické
292949292/0300
319
Charita Česká republika
55660022/0800
107
UNICEF ČR  11771177/0300                    814

„Stoupli jsme si do vchodu obchodu, abychom byli pod překlady. V turisticko-historické čtvrti, kde jsme se nacházeli, jsou vysoké domy a strašně úzké ulice. Ve vchodu nám to přišlo nejbezpečnější,“ vzpomínal Uher.

Překvapilo ho, jak byli lidé klidní, bez hysterie a paniky. „Možná v tom sehrálo svou roli jejich náboženství, ale lidé byli klidní a jakoby smíření,” řekl. Většina lidí se podle něj snažila dostat na náměstí nebo na volná prostranství.

Země je jako vodní hladina

„Země se třese jako ve vlnách. Dá se to přirovnat k vodní hladině, která je lehce zčeřená,” popisuje. Nedá se podle něj ani pořádně utíkat.

Otřesy doprovází velmi nepříjemný hluk. „Jak se domy ohýbají a hroutí, tak všechno vrže, drnčí a skřípe. A když jsou těch domů tisíce, je to neskutečně nepříjemný zvuk,“ vzpomíná.

Šokovalo ho, jak strašlivý je rozsah katastrofy. „Lidé nemají základní věci k přežití. Chybějí jim matrace. Nemají nic, z čeho by si mohli udělat provizorní přístřešek. Chybí jim léky, voda, potraviny,” uzavírá Uher.