S Jiřím Hanákem plně souhlasil a přidal hodnocení velkého rozhovoru s úřadujícím předsedou ČSSD Stanislavem Grossem, který vyšel ve stejném čísle Práva. Podle čtenáře se Gross ve svých odpovědích nedopustil jediné myšlenky. Rozuměj v porovnání s chytrým Špidlou.

Špidlův odchod do Evropské komise tedy vzbuzuje emoce. Zdá se mi, že hodně opožděné. Vlna ohlasů podporujících Špidlu se totiž zvedla až poté, co ČSSD pod jeho vedením katastrofálně prohrála evropské volby. Dlouhé měsíce předtím předsedovi stoupenci o sobě vůbec nedali vědět, a dokonce to vypadalo, že vůbec žádné nemá. Patrně měl, i když v tak mizivém počtu, že to nestačilo na alespoň průměrnou účast v eurovolbách, která by mohla přinést příznivější výsledek pro ČSSD.

Romantický hrdina by však i po tak drtivé porážce měl bojovat, až padne vysílen do hrobu s věncem slávy na čele. Vladimír Špidla se takto choval v rozmezí voleb a ÚVV koncem června, který ho přiměl k rezignaci. Pokračováním této cesty by jistě bylo prohlášení, že to chce zkusit v roli šéfa Sněmovny. Zůstal by tudíž na domácí scéně a... Co by vlastně dělal?

Ani zvolení do čela Sněmovny by neměl zaručené. Sám jsem slyšel lidi ze zemanovské stáje, jak mnohoznačně říkají: Jen ať to zkusí a uvidí. Míru politické zášti, kterou Špidla dokáže vybudit, poodhaluje fakt, že byl jediným členem bývalé Zemanovy vlády, kterého organizátor páteční sešlosti této party Jan Fencl na pašíka a vínečko zcela záměrně nepozval a ještě to veřejně zdůrazňoval.

Idealista by i přesto šel do prohraného boje, jen aby mohl na konci čestně padnout. Kdoví jak by se zachoval Vladimír Špidla, nebýt šoku, který utrpěl 26. června na zasedání ÚVV. Takové rány nezůstávají bez následků. Špidlova naděje, že dokáže vládnout jen pomocí zvolených orgánů, a to tak, že demokraticky přednese na jejich jednání svoji představu, a jelikož ta je správná, bude nakonec většinou schválena a on bude moci pokračovat v uskutečňování svých plánů, které prospějí vlasti a sociální demokracii, se ukázala být klamná.

Na vlastní kůži se přesvědčil, že se věci musí domlouvat dávno před schůzí v zákulisí, že se musí získávat hlasy nikoli důrazem na správnost myšlenky, ale obchodováním něco za něco, a v horším případě vyhrožováním, že dotyčný v politice skončí. Párkrát to zkusil, ale ti, co to umějí lépe, nakonec zvítězili. Jsou tu všechny známky, že odstupující premiér - povzbuzován v této náladě nejbližším okolím - nese porážku jako velkou nespravedlnost.

Proto bych Špidlovi nevyčítal, že odmítl pokračovat jako romantik a idealista a raději si řekl o funkci evropského komisaře. Nehledě na to, že v českém prostředí by se mohl dočkat další rány a výsměchu od těch, kteří ho vždy vnímali jako kamínek v botě svých plánů, může odchod do Bruselu sám pro sebe vykládat i jako gesto vůči lidem, kteří si neumějí cenit opravdových hodnot a jejich nositelů. Otázka ovšem je, jestli české prostředí taková interpretace vůbec napadne. Podle všeho přicházejí žně odpůrců Špidlova stylu i politické filozofie a na dobrovolně odsunutého smutného hrdinu se může rychle zapomenout.

V Bruselu ho navíc čeká nová zkouška. Kde je psáno, že zákulisní vyjednávání je příznačné jen pro českou politiku? Až se český expremiér setká s nutností úplně stejně spřádat nitky dohod dávno před schůzemi volených orgánů, na nichž se pouze pečetí dohodnuté na neveřejných schůzkách, jak se zachová a jak obstojí? Pokud zase narazí, není pochyb, že v Česku si toho jeho protivníci náležitě všimnou.

Jinak na velkou publicitu svých kroků na evropském poli spoléhat nemůže. Jednak se v domácím prostředí na zprávy EU většinově hledí jako na někdejší zpravodajství ze Sovětského svazu - holt to musí být, ale soudný člověk se radši podívá na sport - a jednak lze těžko očekávat, že Špidla přes noc zvládne alespoň základy mediální obratnosti, když léta zásadně pohrdal prodejem politických činů přes sdělovací prostředky.

Vladimír Špidla je zkrátka bílá vrána současné politiky. V českém hejnu si už svou jinakost bolestně ověřil, teď letí do Evropy. Možná že tamní vrány umějí ušlechtileji krákorat a cizáka s jinou barvou peří ihned neuklovou do krve.

PRÁVO 26. července 2004