Dokonce i vnitrostranické oponenty, kteří ho před pěti týdny "odmocnili", gentlemansky hájí tvrzením, že nešlo o "puč", nýbrž o běžný politický střet. Přijetím funkce komisaře v EU však Vladimír Špidla zklamal nemálo těch, kdo ho respektovali a vážili si ho.

Dá se bohužel očekávat, že ve veřejnosti může vzkřísnout i znechucení typu "tak i ten Špidla nakonec vzal zlatou trafiku". S takovým nízkým soudem se však ztotožnit nemohu. Kdyby se dal Vladimír Špidla uplatit penězi, projevilo by se to jistě už v jeho politické činnosti. Vyčítám mu však něco horšího: že utíká! Utíká z české politiky, utíká z rozdělané práce v sociální demokracii. Přitom musí vědět, že v dohledu není nikdo, kdo by v jeho práci na modernizaci ČSSD mohl pokračovat.

Nynější česká sociální demokracie má dramatický nedostatek osobností. Stačí se podívat, koho za osobnosti vydává a staví na odpovědná místa. Chybí jí instituce podobná Klausově Centru pro ekonomiku a politiku (CEP), kde by si při náročných rozpravách a diskusích brousili drápky současní i budoucí lídři ČSSD. Masarykova dělnická akademie v Lidovém domě je jen velmi nedostatečnou náhražkou toho, co je třeba.

Když po svém svržení Špidla prohlásil, že zůstane poslancem a bude pomáhat ČSSD, myslel jsem si, že něco takového plánuje. Mýlil jsem se. Gross se dal slyšet, že Špidlu chce mít u sebe na kapitánském můstku. Další moje zmýlená. Opravdu pro to chtěl Špidlovi vytvořit podmínky?

Ke všemu tomu ještě trapnost: vždyť Pavla Teličku z jeho komisařské funkce formálně vycloumává stále ještě Špidlova vláda, která ho v dubnu do funkce po politických tahanicích jmenovala. Zklamal snad Telička? Prokázal nekompetentnost? Objevily se jeho dodatečné hříchy z minula? Nic z toho. Teličkovo odvolání se stalo možným trumfem v mariáši o ministerské posty, hraném Grossem s lidoveckým Kalouskem. Jako by se vrátila doba, kdy rozhodoval původ, nikoliv schopnosti.

Teličkovi, narozenému se stříbrnou komunistickou lžičkou v ústech, překáží tento instrument právě tak, jako dříve překážela stříbrná lžička odborníkovi buržoaznímu. Prostě původ, nikoli schopnosti jsou po Česko důležité ještě patnáct let po změně režimu. A Vladimír Špidla v této hře přijal nikoliv snad roli kibice či kostelníka, nýbrž roli takřka hlavní.

Vladimír Špidla tedy utíká z české politiky, navíc za okolností ne právě důstojných. Zklamání je to opravdu veliké.

PRÁVO 24. července