"Byl to velice zvláštní kluk. Naprosto špatný v tělocviku, ale na druhé straně výborný v technických předmětech, zajímal se především o elektroniku a počítače. A taky na něm bylo vidět, že hodně čte," řekl Právu Pavel Bílek.

"Kamarádů ale Zdeněk moc neměl. Spíš se kvůli své silnější postavě stával terčem posměchu spolužáků. Na konci deváté třídy jsme dokonce řešili nějaký náznak šikany vůči němu," dodal. Pavel Bílek si s odstupem vybavuje i rodinu bývalého žáka.

"Byl to jedináček. Tatínek byl pozlacovač pomníků nebo kameník, v okolí byl velice uznávaný. A maminka Zdeňka starostlivě doprovázela do školy snad až do páté třídy. On byl hodně po ní," přiblížil rodinu, kterou zasáhla tragédie, ředitel humpolecké základní školy. Rodiče ihned po oznámení tragedie odjeli z Humpolce do Prahy.

Rozhodoval se pro uniformu

Když se před čtyřmi pěti lety žáci ve škole v Podhradě rozhodovali, kam půjdou dál, překvapil Zdeněk Adamec svým zájmem o uniformu. "Hovořil o tom, že by chtěl jít na vojenskou školu, pak si podal přihlášku na nějakou z policejních středních škol. Všechny nás to překvapilo. Byl inteligentní, ale neměl vůbec žádnou fyzičku. Měli jsme hrůzu při představách, jak by se k němu chovali ostatní," zavzpomínala s pohnutím v hlase ředitel Bílek.

Mladík nakonec zamířil na průmyslovku do Jihlavy, ale pak školu změnil. V posledních dvou letech byl studentem pelhřimovské strojní průmyslovky.

Ve třídě mezi nejlepšími

"Byl to výborný student, patřil mezi tři nejlepší ve třídě. Vynikající byl ve výpočetní technice, ale občas dostal i trojku," popsal studenta, jehož židle ve druhém ročníku zůstane definitivně prázdná, otřesený ředitel průmyslovky Josef Koch.

Navzdory špatné fyzické kondici ale Zdeněk Adamec rozhodně nepatřil mezi ty, kteří by zůstávali často doma s omluvenkou od lékaře. "Za dva roky zmeškal pouze tři hodiny. Kvůli svému zájmu o počítače naopak trávil ve škole daleko více času, než musel. Ráno to býval často on, kdo už někdy kolem sedmé vyzvedával klíč od počítačové učebny," dodal Koch.

Vyvěsili černou vlajku

Mezi paneláky humpoleckého sídliště Na Rybníčku, kde Adamcovi v jednom ze suterénních bytů žijí, se už odpoledne mluvilo o nevysvětlitelném skutku kluka, s nímž se tady do středy všichni potkávali. "No, moc jsem ho ale nevídal. On nikam nechodil. Co vím, věčně seděl doma a věnoval se svým zájmům, počítačům a elektronice. Ale jinak to byl dobrej kluk," dal se do řeči jeho mladší vrstevník Michal Havel.

"Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového udělá. Je to pro nás všechny otřesná zpráva," dodala stejně stará Adéla Metálová. Nad vchodem do pelhřimovské průmyslovky vyvěsili černou smuteční vlajku. Ta možná přibude i v průčelí humpolecké základní školy. "Myslím, že černý prapor vyvěsíme. Kvůli chřipkám je škola uzavřena, ale nás několik, co tady nyní jsme, bylo to zprávou opravdu zdrceno," nezakrýval emoce ředitel Bílek.