Se zajímavým nápadem přišel minulý týden prezident Václav Klaus, když za příčinu dnešních problémů označil nefunkčnost volebního systému a nepraktičnost ústavního mechanismu vyhlašování předčasných voleb. Není to výmysl originální, debaty o volebním systému jsou v tisku přetřásány dnes a denně, z prezidentského pera však může jít o předzvěst čehosi významnějšího. Klaus své návrhy neupřesnil, což se dalo čekat, protože hlava státu o změnách zákonů nerozhoduje. Mohl mít teoreticky na mysli oprášení někdejšího smluvně-opozičního a následně Ústavním soudem zrušeného volebního zákona, který do poměrného systému vnášel většinové prvky, které až příliš zvýhodňovaly velké strany.

Nebo by se dokonce prezident nebránil radikální změně ústavy a většinovému modelu podle francouzského či britského střihu? Nutno přitom podotknout, že sám Klaus ještě jako předseda ODS, na rozdíl od řady spolustraníků, tvrdil, že nikdy nebyl velkým bojovníkem za většinový volební systém.

Jedno je jisté. Klaus svým apelem chce otevřít širokou diskusi na téma pravidel politické hry včetně ústavních změn. Pro ně sice existuje ve Sněmovně speciální komise, její členové se ale až dosud na ničem kloudném nedohodli, protože takzvaně chyběla politická vůle. Klaus - spolu s nedávným vládním kotrmelcem a hrozbou jeho recidivy - by tak mohl politiky trošku postrčit.

Když už by se zákonodárci rozhodli do složitého ústavního mechanismu vstoupit, mohla by být čistě teoreticky výsledkem i kompletně překopaná ústava. Nemusí jít přitom výhradně o většinový volební systém, který zatím prosazuje pouze ODS.

Žádná strana například výslovně neodmítá přímou volbu prezidenta, hejtmanů či starostů. Unie svobody ji dokonce před volbami měla jako vlajkovou loď svého programu.

A dá se pokračovat. Jestliže by prezident byl volen přímo občany, neměl by mít větší pravomoci? Například místopředseda lidovců Jan Kasal na dotaz Práva zcela vážně připustil, že by prezident mohl získat právo předkládat zákony. Napříště by pak o svých představách nemusel jen teoretizovat, ale mohl by je v konkrétní podobě prosazovat v parlamentu, což by nepochybně jeho význam zvýšilo.

Funkčnost vlády by se třeba dala zlepšit i posílením role hlavy státu při jmenování premiéra a jeho týmu, či dokonce umožněním prezidentovi za určitých podmínek přechodně vládnout. To už bychom ale zacházeli příliš daleko.

Sám Klaus o vlastních kompetencích nemluvil, přesto se v této souvislosti objevují spekulace, že by se lidé kolem hlavy státu, když už by se začalo hovořit o změnách ústavy, zvýšení prezidentského vlivu nebránili. "Klaus chce dvě věci. Být znovu zvolen a vládnout," řekl Právu například jeden z vysoce postavených občanských demokratů.

Prezident stále zdůrazňuje svoji nestrannost, okatě dává najevo, že se politici nemusejí bát různých zákulisních tahů - tak jako tomu bylo za Václava Havla, zůstává mezi řádky.

Vyčítat mu čistě sobecké zájmy by asi nebylo spravedlivé. Současně ale nelze vyloučit, že by zvýraznění prezidentovy role v politickém systému mohlo být jakýmsi vedlejším produktem při hledání řešení, jak předejít budoucím vládním krizím.

PRÁVO 21. července 2004