Ale nemusel, zazněly už v pátek, kdy bylo předjednáno téma schůzky včerejší, tedy forma prosazování zásadních návrhů v budoucí vládě: "Ty zásadní věci, na kterých se dohodneme, budou v rámci těch dohod, na kterých jsme se dohodli. To není problém, na tom se dokážeme shodnout." Politika je krásná... 

Dokázali, že to dokážou. Mechanismus tvorby kolektivní vůle Grossovy vlády je na světě, byť zatím vlastně jen - na papíře. Návrhy v kauzách systémově podstatných - čili peněz (daní, poplatků a dalších peněžních toků, zkrátka státních a veřejných financí) a také bydlení, obrany a zahraniční politiky se týkajících - to vše bude muset schválit alespoň polovina z počtu ministrů, jež ta která strana do vlády vyšle. Vše ostatní (ale co vlastně ještě aspoň trochu důležitého zbývá?) bude k proboxování ve volném sněmovním ringu.

Uvízneme-li na těchto hrubých obrysech starokoaličních mechanismů a pilířů, mezi nimiž nechybí osvědčené smírčí řízení v případných konfliktech či mohutný opěrný sloup drtivé vládní většiny jednoho hlasu, pak zaznamenaly všechny tři partaje a devět jejich čelných vyjednavačů včera úspěch. Dohoda posiluje důvěru koaličních stran, zhodnotil situaci předseda lidovců Miroslav Kalousek. Dohoda je - sekundoval mu čekatel na premiéra a šéf nejsilnější vládní strany Stanislav Gross - přijatelná pro koaliční partnery. A dokonce podle něj neurazí ani sociální demokraty (což možná bude, v tom jejich soužení, zázrak).

Ale příliš mnoho jednacích stolů má koalice před sebou. Tento pátek si potřebuje stejně úspěšně sednout nad program, vypilovat z něj v průběhu dalších týdnů vládní prohlášení a servat se přitom o různé formulace, které při nanášení na papír vždycky zaskřípou - i kdyby byly opisovány přes kopírák z listin vlády Špidlovy. Není dosud naprostá jistota, jakou plochu která politická barva v nové vládě zaujme a kdo konkrétně, který přesně a jak hodně lukrativní post tam obsadí - a čími bdělými náměstky pak bude jeho křeslo obklíčeno. Nervozita a "sobecké" zájmy stran mohou hodně a náhle zamíchat kartami.

Zdá se, že Unie svobody je v tomto směru ze hry. Voliči už téměř zapomněli, co US-DEU vlastně je; tuší pouze, že výrobek s tímto logem zřejmě nelze namazat na chleba a jíst. Pražská organizace této partaje už ze stranických řad duševně emigrovala a její vedení vyzývá k odchodu faktickému sám Pavel Němec. Nic nenasvědčuje, že by chystal boj za deregulaci nájemného; finančně zajímavý místního rozvoj by ovšem nadále řídil rád.

Větší otazníky visí nad politicky zaminovanou pěšinou mezi KDUČSL a ČSSD. Slovní přestřelky lidovců a sociálních demokratů se jevily v posledních dnech jadrnými a zájem soc. dem. o lidovecká ministerstva (zahraničí, doprava, životní prostředí) byl veliký.

Navzdory konsensuálnímu obličeji, který včera nasadil, Kalousek Grossově nouzové operaci za záchranu sociální demokracie práci neusnadňuje. Opakovaně v médiích zdůrazňuje vinu soc. dem. za pád Špidlovy vlády a nezpokorněl ani pod pobouřeným křikem Lubomíra Zaorálka o lidoveckém vydírání. Kalouskovo - opět mediální - dohadování s Grossem o tom, zda on sám chtěl, či nechtěl do vlády (a když, tak na reformní finanční post), jenom připomnělo zásadní věc: že ve vládě není, že se nenamočil a namočit asi nechce. A že možná stále hraje šilhavou s ODS, příštím - zatím se to tak jeví - favoritem.

Nejvážnější je, že lidovci při budování nové vlády zdůrazňují spíše kontinuitu s vládou starou. Z této pozice hájí svá tři ministerstva, z této pozice navrhují pojistky proti změnám. A víc: s oblibou často přitvrzují v tradičních (pravicových) zásadách. Tedy v tom, proti čemu explodovala v sociální demokracii sopka, která zavalila jejího předsedu - a jeho vládu. Nový lídr ČSSD staví svoji hru spíše na opačném vyznění, na dojmu diskontinuity. Slíbil, že postaví vládu na zelené louce. Ale už teď má potíže s vysvětlováním, v čem příští trojkoalice bude doopravdy jiná než trojkoalice nynější.

Ovečky asi staronovou vládu "skousnou". Ale mohou se nevhodně zrovna před příštími parlamentními volbami nahlas ptát, kde vlastně ta slibovaná louka je. A kdeže se mají pást.

PRÁVO 21. července 2004