Autorem plastiky, dvacet metrů dlouhé kolejnice, která směřuje šikmo k nebi, je sochař Aleš Veselý. Monument připomíná Jákobův žebřík, respektive sen, v němž Jákob viděl žebřík do nebe a současně se mu zjevil starozákonní Bůh. Památník tvoří dva sedmitunové díly, kolejnice mají dubové pražce.

Na svůj transport do Terezína z roku 1942 vzpomínal Toman Brod. „Nikdo nevěděl, kam jedou, všichni tušili, že transporty, deportace mohou být spojeny s nebezpečím smrti,“ uvedl Brod. Z Terezína putoval v dobytčím vagónu do Osvětimi. „Ještě, že člověk neví, co ho čeká,“ poznamenal. Měl štěstí, jediný z rodiny hrůzy koncentračních táborů přežil.

Aleš Veselý u památníku

Aleš Veselý u památníku

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

„Stojíme na místech, která jsou dotýkána velikou bolestí, možná i beznadějí,“ uvedl ministr kultury Daniel Herman. Je přesvědčený, že monument má dva rozměry - velikou bolest a naději. „Zóna brutálního násilí je velice blízko,“ zdůraznil ministr.

Pomník i kvůli příbuzným

K bubenskému nádraží dorazil také exministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09), nechyběli velvyslanci USA, Izraele, Německa, Dánska, Švédska, Lucemburska či dalších zemí. A především dorazily dvě desítky pamětníků.

„Je to vlastně ode mě taková služba,“ řekl autor monumentu. Veselý si úkol uložil před mnoha lety, mimo jiné kvůli mnoha příbuzným, kteří se nevrátili z koncentračních táborů. Plastika má podle něho několik významů. Tvoří ji kolejnice, po nichž jezdily transporty, a současně volá do nebe a je mementem před zlem a nenávistí.

Z nádraží bude památník ticha

Veselého socha je poselstvím, že z nádraží, které se zachovalo v autentické podobě, vznikne Památník ticha. Usiluje o to obecně prospěšná společnost Památník Šoa Praha. Její ředitel, dokumentarista Pavel Štingl, připomněl, že nádraží si zachovalo paměť místa, kudy šli lidé vstříc smrti. V autentické budově by se měl příští rok, k 75. výročí prvního transportu pražských Židů, otevřít Památník ticha.

Pámatník u nádraží Praha-Bubny

Památník u nádraží Praha-Bubny

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

„Máme důstojný památník zesnulým, kteří se nevrátili z transportů, což jsou jména na zdi v Pinkasově synagoze. Ale Praze chybí centrum, kde se dají tyto věci diskutovat,“ řekl Štingl.

Holokaust v Praze dosud připomínala destička sochařky Helgy Hoškové u současného Parkhotelu, kdysi shromaždiště pražských Židů. Z Prahy bylo v letech 1941 až 1945odvlečeno 45 513 mužů, žen a dětí.