„Jsem přesvědčen, že na otázku, zda je potřebné měnit ústavu, je na místě odpovědět kladně. Není to pouze proto, že se na půdě Poslanecké sněmovny, případně i v rámci vládního legislativního procesu objevila celá řada dílčích návrhů na podstatné změny, ale především proto, že naopak postrádá existenci dalších návrhů, po kterých náš ústavní systém již delší dobu volá,“ prohlásil Rychetský.

Podle něj je načase podrobit celkové analýze tu část, která pojednává o soudní moci. „Soudím, že nazrál čas, aby do hlavy čtvrté byl vložen institut vrcholné reprezentace soudní moci v podobě jakési Nejvyšší soudní rady, ale současně soudím, že by celkové reformě naší justice nanejvýš prospěl návrat k třístupňové soustavě,“ poznamenal.

Ústava nového prezidenta ustála

Kromě toho také zkritizoval nedostatečné vymezení článku 70, který hovoří o tom, že člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejíž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Rychetský se přiklonil k tomu, aby tento bod obsahoval demonstrativní výčet neslučitelných činností člena vlády a poukázal přitom na případ vicepremiéra Andreje Babiše, který je majitelem společnosti Agrofert.

Spíš zdrženlivě se ke změnám ústavy stavěl Pavel Molek z Právnické fakulty brněnské Masarykovy univerzity, podle kterého je potřeba s ústavou nakládat tak, aby zůstala nejvyšším státním zákonem, se kterým se může společnost ztotožnit.

Zkritizoval, že některé návrhy na změnu tohoto zákona pocházejí pouze od jednoho poslaneckého klubu, místo aby odrážely obecnou poptávku společnosti. Jiné návrhy zase podle něj reagují na jedinou problémovou zkušenost. „A tak se navrhují změny ústavy, které navazují na jednoho poslance, na jednu nezdařilou přímou volbu prezidenta,“ řekl.

Přitom se podle něj ukázalo, že jakkoli má řada lidí výhradu k výkonu prezidentské funkce Milošem Zemanem, ústava „nakonec přímo voleného prezidenta ustála“.

Společné jmenování

S některými změnami však souhlasí, například se změnou podmínek pro podání ústavní žaloby na hlavu státu. Podle současné právní úpravy je pro tento krok nutná třípětinová podpora horní i dolní komory, nově by podle jednoho z návrhů stačila taková podpora pouze jedné z komor.

Senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová zase prosazuje, aby případné sankce pro hlavu státu byly odstupňované. Zatímco nyní prezident v případu uznání viny před Ústavním soudem pozbyde funkci, nově by soud mohl stanovit sankci s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti deliktu.

Diskutovalo se také o jmenovacích pravomocích prezidenta. Aleš Gerloch z Karlovy univerzity navrhl, aby se do jmenování členů bankovní rady zapojily i další instituce, tedy aby část členů vybíral prezident, část vláda a část parlament. Pouhá kontrasignace nebo účast některé z těchto institucí není podle něj dostačující. Podobně by to podle něj mohlo probíhat při jmenování ústavních soudců.

Shoda panovala i v případě prodloužení funkčního období ústavních soudců z 10 na 12 let nebo u návrhu na zbavení mandátu poslance, který byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin.

Většina odborníků nemá také nic proti tomu, aby se v zákoně jasně definovalo, zda při podání demise premiéra padá spolu s ním automaticky i celá vláda. Nově by se také do ústavy mohla formálně zakotvit povinnost jednání „bez zbytečného odkladu“, čímž by se mělo předejít například průtahům při jmenování funkcionářů.