Hřebci Kavan a Laštůvka včera sice zaržáli na ÚVV - jeden hlasitě, druhý smířeněji, ale ani jejich nespoutanost není bezmezná. Laštůvka svoje nahořklé otázky pátrající po příčinách neoblíbenosti ČSSD nakonec zabalil do rezignovaného já to tedy beru, šéfe. Kavan ve snaze vymezit se vůči většině soc. demokratů schvalujících Grossův postup bez vážných námitek nejdříve oznámil, že souhlas se vznikem koalice ČSSD, KDU-ČSL a USDEU podepsat nemůže.

Vzápětí ale dodal, že navrhne alternativní text, v němž bude souhlas s tím, že se Gross pokusí vytvořit většinovou vládu. Rozdíl mezi těmito formulacemi bezesporu existuje, je však tak rafinovaný, že si ho možná lidé méně politicky protřelí než Kavan prostě nevšimnou. A ti protřelí si pomyslí, že svůj hlas asi lacino neprodá.

Komunistický medvěd už je vůči ČSSD o poznání vstřícnější. Nešlo nepostřehnout, že KSČM ve svých prohlášeních minulých dnů věnuje mnohem více prostoru záležitostem soc. dem. než vlastním. Návštěva Miroslava Grebeníčka a Pavla Kováčika na Vysočině u Miloše Zemana navíc ukázala, že některé soc. dem. dveře jsou pro komunisty otevřeny. Vždyť Grebeníček na rozdíl od Grosse nepotřeboval zprostředkovatele a mohl na Vysočinu přijet rovnou.

Ani Gross se komunikaci s KSČM nebrání, ale odsud až posud. Domů je sice nepozve, jenže zároveň konejší sluch svých komunistofilních spolustraníků rezolutním odmítáním ať už skutečně, či virtuálně vymáhaného závazku, že s komunisty nebude soc. dem. nikdy hlasovat. Přitom se úřadující předseda netají cílem svého snažení: nejdřív naučit medvěda, aby chodil na jeho pamlsky, pak ho vzít na vodítko, aby nakonec skončil přikovaný k pevné zdi, od které bude smět udělat krok vpřed a dva kroky vzad. To všechno Grossovi u sociálních demokratů prochází.

Sníst živého úhoře se také pokouší. To je složitý úkol, úhoř je hbitý a neví se, jestli není elektrický. Miroslav Kalousek je prostě koaliční partner k pohledání: z pozice klidné síly si může dovolit vysoké nároky, což v kontrastu k malému počtu lidoveckých mandátů ve Sněmovně přivádí řadu soc. demokratů k šílenství. Uhnout není v takové situaci rozumné, a tak Gross včera zalahodil sluchu obzvlášť vyhraněných antilidovců, když řekl, že Kalousek pro něj až takovou cenu, aby byl ministrem financí, nemá. Jelikož bude muset s šéfem lidovců ještě mnoho věcí usmlouvat, není od věci ukázat, že umí nejen pohladit, ale i šlehnout.

Zda Kalousek svůj vstup do nové vlády postem vrchního finance skutečně podmiňoval, či zda u Grosse jde o součást šamanského tance, který správný kmenový náčelník taky musí ovládat, to tleskající soc. demokraty v tu chvíli nezajímalo. Život je těžký a co by člověk nedal za chvíli spokojenosti. Mladý muž, který dokáže rozsévat tento libý pocit v duších nejrůznějších členů své strany, tak má šanci, že bude spojován s pozitivními emocemi.

Ale poté, co by Stanislav Gross prošel bez újmy všemi těmito peripetiemi, čekal by ho úkol nejobtížnější. Bude muset dobýt kořist a správně ji rozdělit. Už teď jsou slyšet hlasy, že tak velký kmen jako sociální demokraté se nemůže spokojit s podřadnými částmi státního mamuta. Žijeme však v civilizované době, a tak se na rovinu neříká, že by ČSSD měla připadnout delikatesní přední noha, protože tento kousek je nejlepší, ale protože soc. dem. vlastní tradiční a osvědčený recept na její upečení tak, aby z toho měli požitek všichni hladoví bez rozdílu kmenové příslušnosti.

ČSSD před nedávnem sesadila starého vůdce, který všechny tyto obřady podle mínění většiny straníků plnil špatně či nedostatečně. Nyní je až uchvácena lehkostí, s kterou úřadující předseda proplouvá mezi jejími požadavky, aniž by koho odvrhl nebo urazil. Že Gross těchto okolností využívá k upevnění své pozice, je logické.

PRÁVO 19. července 2004