Přeloženo z politického volapüku, mnozí soc. dem. nechtějí ve vládě Unii svobody, čímž by ovšem volali po spolupráci s komunisty. Gross jinou vládu než na půdorysu vlády staré sestavit nemůže. Předseda Unie svobody Němec se však pro jistotu podbízí tak, že by jako máslo na chleba namazat šel. Školné by nepožadoval a i s deregulacemi by to prý nebylo tak horké.

Lidovecký šéf Kalousek hraje zase v opačném gardu. Stanislav Gross by ho chtěl ve vládě, neboť dobře tuší, že nechat Miroslava Kalouska mimo vládní odpovědnost by nemuselo být to pravé ořechové. Šéf lidovců si tedy počíná jako dcerka ze statku, namlouvaná chudým chalupníkem. Neříká, že by nešla, šla by, ale za co? Ministerstvo financí? Nebo že by za křeslo premiéra?

Hledání nové vlády vázne, okamžik volá po činu. Po nějakém nečekaném, dá se říci revolučním. V situaci Grossově se snažím představit si "staré pány" Klause, Zemana či zvěčnělého Luxe. Bez iluzí o prvních dvou všichni tři byli osobnostmi, po jejichž odchodu z první politické linie zeje mezera. Na místě Grossově by jistě s nějakým nekonvenčním tahem vyrukovali. Napadá mne bláznivá myšlenka: Kalousek premiérem!

O letní sobotě si i o takovém nápadu snad můžeme popřemýšlet, ostatně vládu nesestavujeme. Co by tím ČSSD mohla získat? Všechna ministerstva kromě dvou méně důležitých, přenechaných US. Premiér je sice mocný pán, ale vláda rozhoduje ve sboru. U socialistů a u křesťanských demokratů se "sociálno" v jejich programech dosti prolíná, nutné reformy by nemusely tolik bolet, a přesto by mohly být účinné. Odmocněná US by byla ráda, že je ráda. ČSSD by získala čas do voleb zformovat svoje rozhádané tetky ve skutečnou stranu. Oslabilo by to šilhání lidovců po modrém ptákovi. V neposlední řad by to uklidnilo atmosféru.

Jedním dechem ovšem přiznávám, že Miroslav Kalousek není "mým šálkem čaje". Na můj vkus měl šosy vícekrát namočené v kolomazi. A třeba očištěné, bez porušení podstaty látky se to nepodařilo. Marná sláva ale, výběr současných českých politiků přečnívá o hlavu. Není hysterický. Mluví-li o něčem, mluví kompetentně. Ve vyjádřeních je zdrženlivý a zdá se, že i o financích (myslím teď ty státní) cosi ví. Je-li tento jednooký člověk králem mezi slepými, vypovídá to o české politické scéně.

Doufám, že Stanislava Grosse napadne lepší řešení. Vzpomeňme však na slova atomového vědce Nielse Bohra: jen dostatečně bláznivá myšlenka si zasluhuje, aby se jí člověk vážně zabýval!