Zřejmě tu máme jakousi novou opoziční smlouvu, jen se nám to obě strany zatím stydí přiznat, dokud nedojde na vzájemnou podporu zjevnější a nápadnější.

Naštěstí se ale také dějí věci vypočitatelné, naplněné uklidňující jistotou. Tak například členové ČSSD mohou poslední dobou najisto očekávat, že jejich předseda nejméně jednou týdně rozbije nějaké nádobí, aniž se ho dotkne. Podařil se mu pěkný kousek, když požádal o vládní reparát, aniž by o tom předem informoval celé své stranické vedení a vládu. Nejeden z jeho blízkých spolupracovníků a koaličních partnerů se zajisté dobře pobavil, když se o záležitosti tak významné dozvěděl z rozhlasu. Včera pak připustil, že má za lubem ještě další myšlenku: pokud tato vláda důvěru parlamentu získá, bude to zřejmě nejlepší důvod ji trochu přeorganizovat, někoho odvolat, někoho přivolat.

Kdyby se však někdo takové horečné aktivitě podivoval, vězte, že Vladimír Špidla sleduje ušlechtilý cíl sjednotit stranu, dát jí jednotného ducha s heslem hlavu vzhůru. Jak moudré právě před nadcházejícím sjezdem, na který pozval také Miloše Zemana jako kohokoli jiného.

Je zde však ještě otázka, kterou si nynější předseda sociální demokracie zřejmě příliš nepřipouští: A co když Miloš Zeman není jako kdokoli jiný. Jeho někdejší síla je sice již z valné části kdesi na Vysočině, ale vzpomínky tu zůstávají, zejména pak nostalgické vzpomínky na blahé časy koaliční smlouvy, kdy se sice vládlo pod kuratelou ODS, ale snadněji než s obtížnými koaličními partnery. Ostatně netřeba ukazovat prstem, je všeobecně známo, kdo se bojí, že by ho Klaus mohl jmenovat premiérem. A to by pak bylo menšinové vládnutíčko bez lidovců a unionistů, ale také bez Špidly!

Dá se samozřejmě očekávat, že hlavním motivem jednání sjezdu, na jehož přípravu už zbývá pramálo času, bude spor o jedinou, zato podstatnou otázku. Kdo rozvrací stranu. Jsou to zemanovci, anebo je to naopak Špidla se Zaorálkem? Z toho kouká debata asi tak věcná, rozvážná a konstruktivní jako ze sporu, kdo může za to, že se nadmula kráva. Nebude tedy zřejmě rozhodovat rozum, spíš budou rozhodovat dojmy, pocity a vášně. A nebylo by divu, kdyby sjezd slavnostně skončil rozpočitadlem vyhoďme ho z kola ven.

Jen není předem jasné koho a není také jasné, kolik členů potom strana ztratí a nakolik se umenší, aby mohla vskutku jednotná a zvedat hlavu vzhůru.