Nemá však smysl vést lidové diskuse o tom, zda se pro zvládnutí agresivních duševně nemocných pacientů hodí víc klec, pouta nebo droga. Tím spíš, že si tím nejsou zcela jisti ani skuteční odborníci. Právě tak nemá smysl pochybovat o právu redakce Sunday Times nebo duchovní matky Harryho Pottera kritizovat poměry v Česku - vždyť my také bez zábran a po libosti občas kritizujeme poměry v Británii. O čem však je nanejvýš záhodno si veřejně popovídat, to jsou reakce českých politiků.

Ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi udělal cosi, co se dá vykládat jako přiznání viny. Polekal se mediální kampaně a zbrklým rozhodnutím dal plně za pravdu amatérským kritikům, s jejichž názory by se jistě dalo polemizovat. Přinejmenším se měl poučit od Miloše Zemana, který se i toho nejprovařenějšího ministra vždy nejprve zastal proti blbým novinářům i jiným kritikům, a teprve s odstupem času ho vyhodil.

Oč naivnější je ovšem neuvážené rozhodnutí ministrovo, o to promyšlenější bylo jednání prezidentovo. Václav Klaus si již skvěle nacvičil roli ochránce národa před cizáckými vlivy a dovede si přesně spočítat, jak asi budou předvolání Kubinyiho na koberec vnímat prostší voliči. Opět to bude on, kdo se těch cizáků nebál a kdo jim to nandal. Při pohledu zvenčí to ovšem vypadá jednoduše tak, že paní Rowlingová vyvedla z míry i prezidenta.

Tím spíš, že k dovršení kocourkovské tradice svolal na Hrad konsilium odborníků ve zdravotnictví. Něco takového měl místo střílení od boku udělat ministr zdravotnictví, jenže nikoli narychlo a na efekt, ale opravdu na úrovni.

Ovšem přišli bychom zase o tu vzácnou událost, právem vzbuzující úžas laiků a závist odborníků: hlava státu předsedá poradě o používání klecových lůžek v psychiatrických léčebnách. Opravdu škoda, že se toho nedožil profesor Vondráček, něco takového tu v historii psychiatrie ještě nebylo.

PRÁVO 15. července