Článek
„Museli jsme zadržet pětatřicetiletou ženu, která svého dlouholetého partnera po hádce třikrát bodla do břicha. O dva roky mladší muž je v nemocnici. Je předčasné dělat závěry, případ si přebírá kriminálka, ale po prvotním zjišťování to vypadá, že mezi nimi byly delší dobu rozpory, že se měli už dávno rozejít. Žena bude obviněna z pokusu o vraždu,“ řekl Právu k výjezdu do Neratovic před dvěma týdny jeden z mělnických policistů.
Brutality a psychického ubližování mezi partnery a manžely přibývá. „Již v roce 2011 jsme zaznamenali nárůst těchto případů o 11 procent, rok poté o dalších dvanáct procent, kdy stoupl i počet telefonátů na krizových linkách o 20 procent. Další rapidní vzestup byl patrný i loni,“ shrnuje ve své sociologické sondě centrum pro týrané osoby Rosa.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Někteří rodiče dělají dětem fakt peklo, i když fasádu mají jako ze žurnálu.
Podobný trend zaznamenávají i další intervenční a poradenské neziskové organizace. „Policisty v poslední době velmi často zaměstnávají partnerské neshody,“ informovala Hana Klečalová z policejního ředitelství Královéhradeckého kraje.
Kluky trápili v kotli hádek
V lednu vyjížděli k případu, kdy dvacetiletá žena po hádce sebrala staršímu partnerovi klíčky od auta na železničním přejezdu. Předtím mu rozbila mobil, do muže kopala a pokousala ho. Muži se včas podařilo auto odtlačit.
Nejhorší jsou situace, kdy u výlevů dospělých jsou děti. „Máme takové povedené sousedy. Bohužel vše přes společnou stěnu slyšíme. Na stole to má už sociálka. Nevím ale, zda s tím vůbec mohou něco udělat, třeba dočasně odejmout děti, když ti rodiče nejsou schopni se už léta dohodnout a jen se tam mlátí. Někteří rodiče dělají dětem fakt peklo, i když fasádu mají jako ze žurnálu,“ konstatuje osmačtyřicetiletý programátor Pavel H. z Prahy-Horních Počernic.
Jsou to podle něho čtyřicetiletí, dobře situovaní manželé – dvě auta, splacený řadový rodinný domek, muž podle něho působí v marketingu, žena stálou práci zřejmě nemá. Mají dva syny, čtyři a sedm let. Od počátku, co se nastěhovali, bylo ve vedlejším domě „veselo“.
„Ještě nedávno bylo přes tenkou stěnu slyšet tu ženu, jak den co den křičí. Třeba jsme slyšeli, jak hystericky řve na děti, pojďte sem, tatínek vás chce nechat o hladu, anebo že když se děti okamžitě neobléknou, tak ona vyskočí z okna,“ kroutí hlavou nad šílenostmi odvedle Pavel.
Večer co večer se podle něho jeho sousedi hádali, třeba o to, že ona chtěla zaplatit bezmála sto tisíc korun za soukromou základní školu a školku, on trval na státní.
„Všechno jsme slyšeli, i když jsme o to nestáli. A tak vím, že měsíčně jim nestačilo ani padesát tisíc. Muž křičel, že přece vše nerozfofruje, ať už jde i manželka do práce. A do toho zoufale křičely děti, které prosily o klid, snažily se utéci, ale bylo slyšet, že se hádka přesunula do dětského pokoje,“ nechápe pan Pavel.
Je to do značné míry věc rodičů, co z jejich dětí pak vyroste.
„On řval, ať na něho nebere židli. Pak ona vyběhla a ukazovala, že dostala pěstí pod oko. Nebo běhala po zahradě a řvala, že ji manžel bodá nožem do břicha, ale bylo vidět, že jí nic není,“ vzpomíná Pavel. Co si pamatuje, tak muž od ženy asi před půl rokem definitivně odešel. „Říkal, že by to skončilo špatně, že by buď zabila ona jeho, nebo on ji,“ uzavírá soused.
„Staří známí“
„O této rodině víme. Často jsme tam museli kvůli sporům, jež si mají ti lidé vyřešit sami,“ vzpomínají policisté. Většinou podle nich volala žena. Na tísňové lince třeba tvrdila, že ji muž bije, že má strach o život, že rozbíjí vchodové dveře, že jí nedává peníze na děti. A ty byly u toho.
„Když jsme přijeli, tak nic rozbitého nebylo a na první pohled to byla nadstandardně vybavená domácnost. Jednou muž vypnul venkovní hlavní jistič, když se nemohl dostat do domu pro věci, a jednou došlo na strkanici u dveří, kdy manželka odmítala muže vpustit do jejich domu. Paní tvrdila, že má pohmožděnou ruku, tak jsme jí nabídli přivolání záchranky, ale to odmítla,“ shrnuje policistka.
I když jsou děti terčem prokazatelného psychického teroru, který potvrzuje již i soud, tak ani pouze dočasné odebrání nezletilých z péče rodičů do doby, než se uklidní, není za současné společenské atmosféry průchozí, konstatují sociální pracovnice.
K tomu soudy přistupují jen tehdy, pokud se jedná o sexuální obtěžování či prokázané fyzické ubližování dětem nebo jestliže neshody ohrožují základní zajištění dětí.
„Práva rodičů jsou dnes velmi silná a soudy i my z toho vycházíme. Je to do značné míry věc rodičů, co z jejich dětí pak vyroste,“ řekla jedna z pražských sociálních pracovnic.