Článek
Případ z Klatovska, na který minulý týden upozornilo Právo, kdy byly z rodiny odebrány dcerky a jejich otec pod tíhou podezření z jejich zneužívání spáchal sebevraždu, vyvolal řadu otázek. Nebylo odebrání dětí zbrklé? Obvinění nepodložené? Postupují české úřady s citem vůči dětem, nebo je bezhlavě berou z jejich domovů a rodin?
Statistiky nemají
„Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) ani žádný jiný resort nevede evidenci počtu případů, ve kterých bylo dítě na základě rozhodnutí soudu odejmuto z péče rodičů. Má pouze souhrnnou evidenci počtu dětí, které byly soudem umístěny do ústavní výchovy. Těch bylo předloni 1575. Do náhradního výchovného prostředí šlo 607 dětí, do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc putovalo předloni 1498 dětí,“ uvedl Petr Kocián z tiskového oddělení MPSV.
Podle něj ale přesný počet dětí odebraných z péče rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu nelze dovodit ze součtu řádků, některé případy se totiž opakují. „Dá se tak pouze přibližně odhadovat, že jejich celkový počet se může pohybovat mezi 2500 až 3000 dětí za rok,“ doplnil Kocián.
Veřejná ochránkyně lidských práv Anna Šabatová v této souvislosti říká, že se zvláště v tomto ohledu situace v Česku nesmírně zlepšila.
„Systém sociálně právní ochrany dětí prošel od roku 2000 velkým vývojem. Za prvních šest let se na nás často obraceli zoufalí lidé, že jim soudy nespravedlivě odebraly děti,“ uvedla Šabatová.
Podezření se musí hlásit
„Ale od novely zákona, která vstoupila v platnost před dvěma lety, se situace opravdu proměnila k lepšímu. Odebrání dětí z rodin je vždy až tou poslední možností a je vidět, že jak pracovnice Odboru sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), tak soudy se tím řídí,“ říká ombudsmanka.
Dokládají to i počty stížností na pracovnice OSPOD. „V loňském roce jsme řešili 244 stížností na OSPOD, kterých pravda přibývá, ale jen 14 z nich se týkalo odebrání dítěte z domova od rodiny. A většinou šlo o případy, kdy se nemůžou dohodnout rodiče mezi sebou,“ tvrdí Šabatová.
Nově zvolená ombudsmanka Anna Šabatová ve Sněmovně
Podle zákona však musí každý občan ve chvíli, kdy pojme podezření, že je nějaké dítě týráno či zneužíváno vše nahlásit policii.
„Každý, kdo se hodnověrným způsobem dozví o tom, že byl na dítěti spáchán trestný čin týrání svěřené osoby, nebo pohlavního zneužití je povinen tuto skutečnost bezodkladně oznámit orgánu Policie České republiky,“ hovoří zákon. Obrátit se lze i na sociální pracovnici. Oznamovatel vždy zůstává anonymní. Nicméně o odebrání dítěte nikdy nerozhoduje OSPOD.
„Je třeba zdůraznit, že o odebrání dětí rozhoduje výlučně soud, který v této věci může rozhodnout i bez návrhu OSPOD,“ doplnil mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Kocián.
Podle ředitelky Nadace Naše dítě Zuzany Baudyšové to však může být chyba.
„Hlavní slovo by měli mít právě pracovníci odboru ochrany dětí. Oni mají tu zkušenost, vidí dítě v rodině, v jeho domácím prostředí. Znají okolnosti, historii a souvislosti. Nebo by měli znát. Ne vždy je radikální způsob řešení problému ten nejlepší,” uvedla Baudyšová
„Dítě taková událost nesmírně zasáhne, proto je podle mne ideálním způsobem, když se vede komunikace mezi rodiči, dítětem, odborem ochrany dětí, lékařem, klidně učitelem a až pak zasahuje soud. Prostě se snažit problém nahlédnout ze všech stran, než to někoho nenávratně poškodí,“ komentovala postupy soudů Baudyšová.