"Zákon jednak nedefinoval, co je to smluvní rodina a jaké její členové musí splňovat podmínky. Navíc zákon umožňoval, aby diagnostický ústav, který dítě převezme do péče, sám našel smluvní rodinu. Na základě smlouvy, jejíž obsah by určovala vyhláška, by pak rozhodl o umístění dítěte. To je nepřípustné, protože o každém zásahu do výchovy dítěte musí rozhodovat soud," řekl soudce zpravodaj Jiří Mucha.

Podle ÚS mohou být děti od rodičů odloučeny, jen na základě soudního rozhodnutí. Soud tak zváží, zda rodina neplní svou funkci a ohrožuje výchovu dětí, které pak stát svěří do ústavní péče. Je proto nezbytné, aby o umístění dítěte do smluvní rodiny rozhodoval soud na základě zákonné normy. Také je nutné, aby zákon, který do právního systému přináší pojem smluvní rodina, tuto rodinu také přesně definoval.

Sněmovna přehlasovala prezidenta i Senát

"Do diagnostického ústavu přicházejí děti z různých sociálních vrstev. Některé soud rodičům odebere, protože výchovu nezvládají a svěří je do ústavní výchovy. Dále sem přicházejí děti ze zahraničí, děti s poruchami chování, či z jiných důvodů. Pracovníci ústavů mají na jejich výchovu speciální vzdělání, zatímco členové smluvní rodiny by nemuseli splňovat v podstatě nic speciálního," dodal Mucha.

Zákon o výkonu ústavní výchovy schválila Sněmovna v březnu 2002, která přehlasovala jak Senát, tak i prezidenta Václava Havla. Bývalý prezident i senátoři totiž měli řadu výhrad k zákonu, který byl podle nich nedokonalý a mohl být zneužitý proti právům dítěte. Havlovi vadilo především, že o umístění dítěte ve smluvní rodině měli rozhodovat pracovníci diagnostického ústavu bez soudního rozsudku.

Ve své stížnosti uvedl, že zákon dostatečně neupravuje vztahy mezi rodinou a dítětem. Podle jeho názoru v zákonu chyběl i způsob kontrola toho, jak rodina o svěřené dítě pečuje. Ústavní soud o změnách rozhodl v Plénu 30. června a změny v zákoně vstoupily v platnost včera, tedy dnem vyhlášení.