„Nejde o křížovou výpravu, o které v reakci na projev prezidenta republiky hovořil ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Ta by totiž znamenala plošnou okupaci. Právě rozhořčené výroky pana ministra Zaorálka připomínají politiku appeasementu 30. let minulého století. Je to stejné jako prohlásit, že s Hitlerem se měli Němci vypořádat sami,“ prohlásil v pátek na tiskové konferenci mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

„Je třeba zdůraznit, že pan prezident hovořil o cílené eliminaci výcvikových středisek teroristů, v nichž se může připravovat i komando, které by zaútočilo na území České republiky,“ upřesnil mluvčí s tím, že rovněž nelze nechat bez pomoci umírněné arabské země, které bojují proti Islámskému státu.

ČTĚTE TAKÉ
Takže máme vyhlásit křižáckou válku?! vmetl Zemanovi Zaorálek
Islámský stát je úhlavní nepřítel, musíme ho zničit, vyzval svět Zeman

Zeman se proto rozhodl Zaorálkovi při nejbližší možné příležitosti věnovat symbolický Chamberlainův deštník. Neville Chamberlain byl britský premiér z období druhé světové války, který se zapsal prosazováním politiky appeasementu, tedy pokojného vyjednávání až ustupování agresorovi.

Spor o šéfa Nejvyššího soudu

Ovčáček zároveň informoval, že se 17. února uskuteční na Hradě setkání nejvyšších ústavních činitelů, kteří se spolu budou bavit o zahraniční politice. Tlumočil také prezidentovu odpověď na kritiku ohledně jmenování Pavla Šámala předsedou Nejvyššího soudu. Poslanec ODS Pavel Blažek tento krok označil za komplot, který měl prezident chystat spolu s částí justice.

Prezident Miloš Zeman jmenoval 22. ledna Pavla Šámala do funkce předsedy Nejvyššího soudu.

Prezident Miloš Zeman jmenoval 22. ledna Pavla Šámala do funkce předsedy Nejvyššího soudu.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Pan prezident zásadně nekonzultoval výběr předsedy Nejvyššího soudu s politiky, ale pouze s odborníky v oblasti práva, protože v opačném případě by došlo k politickému ovlivňování soudní moci, která má být nezávislá.“