Jako další Grossův trumf se jeví Zemanovo vyjádření, které úřadující předseda s chutí ocitoval - že už nebudou knížecí rady z Vysočiny. I proto většina oslovených soc. demokratů schůzku Gross - Zeman uvítala se stejnými nadějemi, jako kdysi pozoroval celý svět setkání Reagan - Gorbačov v Reykjavíku. V obou případech měli všichni plné zuby šarvátek na hraně otevřeného konfliktu a chtěli zklidnění poměrů.

Do jiného světla však staví situaci jednotná reakce dvou známých poslanců ČSSD - Vladimíra Laštůvky a Jana Kavana. Schůzku Grosse se Zemanem rovněž vítají, ale její význam posouvají do dalších souvislostí. Pro ně je příslibem, že program nové vlády nebude pravicovější než směřování Špidlova kabinetu.

Kavan má už tři konkrétní podmínky, za kterých je ochoten vládu podpořit: musí dostat ujištění, že nedojde k privatizaci veřejných služeb, že v případě zvyšování daní půjde o zvednutí sazby jen u těch přímých, a že zahraniční politika bude víc evropská než za Cyrila Svobody.

Laštůvka a Kavan se nezdráhali veřejně ukázat ve společnosti Miloše Zemana bezprostředně před zlomovým ÚVV. Z tohoto hlediska vypadá Zemanův souhlas sejít se s Grossem jako pokus o návrat do hry za jiných okolností, leč se stejným cílem - dosáhnout Grossova neúspěchu při ustavení nové vlády a pádu úřadujícího předsedy, který by se už nikdy plnohodnotným předsedou nestal.

Po neúspěchu Miloše Zemana na ÚVV koncem června to vypadalo, že ho soc. dem. sice jemně, ale přece jen vyrazila ze dveří. Kavan a Laštůvka se snaží využít nové situace, aby se svými neměnnými postoji proti Grossovi vlezli oknem. Možná ani nemusí, když sám Gross otevřel expremiérovi dveře.

PRÁVO 12. července