Jednou cestou by samozřejmě byla kultivace KSČM tak, aby byla přijatelná jako koaliční partner - což se ovšem bohužel na jejím nedávném sjezdu opět nestalo.

Řešením by bylo i vtažení nereformované KSČM do koaliční vlády s nadějí, že by ji taková účast ve vládě "zcivilizovala" a sňala by z ní nálepku protestní strany, která zadarmo sbírá hlasy všech nespokojených. Jenomže toto řešení je velmi riskantní a bylo by pro mnoho voličů nepřijatelné.

Další cestou, jak se vypořádat s problémem KSČM, je francouzský model. I ve Francii existuje silná protestní strana populistického politika Le Pena, která má podporu zhruba 18 procent voličů. V dolní komoře francouzského parlamentu ale nesedí ani jeden poslanec této strany. Důvodem je dvoukolový většinový volební systém, který značně snižuje šance politických extremistů na parlamentní zastoupení. V druhém kole hlasování se totiž pravidelně vytvářejí většiny, které jsou nejen aliancemi pro někoho, ale také koalicemi proti někomu.

Sami známe tento efekt ze senátních voleb v České republice, kde se dvoukolový většinový systém uplatňuje. V jeho důsledků má v Senátu KSČM pouze minimální zastoupení.

O zavedení většinového systému i pro volby do Poslanecké sněmovny se často mluví, ale politické strany se buď nemohou shodnout na jeho formě, nebo navrhují různé kočkopsy, jakým byl volební systém z dílny opozičněsmluvních stran, který nakonec zamítl Ústavní soud.

ODS nyní zase trvá na jednokolovém většinovém systému, v němž vítěz bere vše. Tento systém by sice posílil schopnost vytvářet funkční vlády, protože by například ODS mohla při svých současných preferencích získat až nadpoloviční většinu křesel v parlamentu, ale neřeší problém KSČM.

Ta by v celé řadě obvodů mohla v jednokolovém systému zvítězit a měli bychom opět stejný problém: rozštěpenou levici.

Politici by se tedy měli ve světle současných problémů vážně zamyslet nad zavedením dvoukolového většinového systému. Přijatelné by bylo i francouzské řešení, v němž do druhého kola postupují všichni politici, kteří v prvním kole získají v jednomandátových obvodech více než 12,5 procenta hlasů. Je jasné, že by se taková změna musela odehrát v rámci komplexní ústavní novely, která by zahrnula i změnu volebního systému do Senátu, aby se do obou komor nevolilo stejně. V minulosti se už objevily názory, že by se do horní komory mohlo volit na základě poměrného systému nebo by se Senát změnil v komoru reprezentující 14 krajů. Způsob volby do Sněmovny je samozřejmě důležitější, neboť od jejího složení se odvozuje i sestava i stabilita vlády.

Ať už by byla konečná forma dvoukolového klání jakákoliv, KSČM by "rozstřel" v druhém kole tlačil k vnitřním reformám. Pokud by zůstala pro většinu voličů nepřijatelnou, ve Sněmovně by byla zastoupena jen minimálně. Pokud by se stala kvůli reformám přijatelnou, vyústilo by to v postupné sjednocení české levice. V každém případě by dvoukolový většinový systém ukončil období vratkých koaličních slepenců, opozičních smluv nebo slabých menšinových vlád.

Autor je politolog

PRÁVO 9. července