Zeman ve druhém kalendářním roce své vlády nad Pražským hradem zaujal nejenom českou veřejnost silnými vyjádřeními týkajícími se zahraničních i domácích událostí. Po ruské anexi ukrajinského Krymu kritizoval postup Ruska a vyjádřil se pro preventivní odstrašující akce NATO. Později ale jeho výroky začaly mít silný proruský nádech. Vyvrcholily kritikou sankcí, odmítnutím ukrajinské účasti v NATO a nabídkou takzvané finlandizace, tedy podřízení zahraniční politiky Rusku, jak to kdysi bylo nuceno učinit Finsko. Ukrajinci si poté předvolali českého velvyslance v Kyjevě, aby postoj Zemana vysvětlil.

Kritiku některých politiků nebo organizací zabývajících se ochranou lidských práv také vyvolal Zemanův příklon k autoritářským režimům. Letos navštívil třeba Kazachstán, Tádžikistán nebo Čínu, kde zaujal třeba prohlášením, že se do země přijel učit, jak „stabilizovat společnost”.

Hlavně Západ se na českou zahraniční politiku začal dívat s obavami, že opouští tradiční akcent lidských práv. Premiér její obraz vylepšoval na listopadové návštěvě Spojených států, kde několikrát zdůraznil, že se jeho vláda hlásí k odkazu bývalého prezidenta Václava Havla.

Vulgarismy u veřejnosti neuspěly

Lidé kolem Zemana prezidenta hájí. Jeho výroky prý bývají vytrženy z kontextu a zkresleny. Přesto vyvolaly silnou reakci u části české veřejnosti. Odpor proti přímo volenému prezidentovi se zradikalizoval poté, co v listopadu použil několik vulgárních výrazů v přímém rozhlasovém přenosu, a poté, co odmítl, že by zásah komunistické bezpečnosti na Národní třídě 17. listopadu byl masakrem. S nesouhlasem se také setkalo nepozvání dvou rektorů na oslavy výročí založení Československa 28. října a udělení některých státních vyznamenání u této příležitosti.

Protest proti prezidentovi Miloš Zemanovi na Národní třídě

Protest proti prezidentovi Miloš Zemanovi na Národní třídě

FOTO: Petr Janiš, Právo

Při oslavách 17. listopadu v ulicích proti Zemanovi protestovaly tisíce lidí, na Albertově za přítomnosti prezidentů okolních zemí po něm dokonce házeli vajíčka a během projevu ho vypískali. Následkem událostí rychle poklesla důvěra lidí v prezidenta. Zatímco ještě v únoru mu věřilo lehce přes 50 procent respondentů průzkumu veřejného mínění, v listopadu poklesla na 37 procent a v prosinci na 34 procent, což je nejméně za jeho funkční období.

Ekonomická diplomacie i proevropský postoj

Zeman ale má i své hlasité zastánce. Řada podnikatelů ho chválí za jeho podporu ekonomické diplomacii, která jim otevírá dveře v zemích, které Zeman navštívil. Kromě asijských republik byl český prezident také třeba ve Francii, Rumunsku nebo Slovinsku. Navštívil také sedm českých krajů a pravidelně se setkával s dalšími ústavními činiteli. Oproti svému předchůdci Václavu Klausovi se mu podařilo udržet v plném obsazení Ústavní soud. Proevropští státníci ho zase chválí za jasný proevropský postoj a za prosazování eura.

Na domácí scéně se několikrát střetl s novou vládou Bohuslava Sobotky, kterého jmenoval premiérem až 83 dnů po volbách. Zeman se vládě postavil na odpor především při schvalování služebního zákona, který vetoval a posléze napadl u Ústavního soudu. Vetoval také zákon o dětských skupinách a kritizoval několik ministrů za jejich kroky třeba ohledně návratu volyňských Čechů.

Zeman dále letos pokračoval v kritice islámu a v podpoře Izraele. Islámský stát rozpínající se v Iráku a v Sýrii několikrát označil za největší současnou světovou bezpečnostní hrozbu. Opakovaně také proti názoru vedení armády podpořil vyslání českých vojáků na Golanské výšiny. Právě u vojáků si ale drží vysokou důvěru, která se ještě zvýšila po sebevražedném červencovém atentátu v Afghánistánu, který stál život pětici českých armádních příslušníků. Vojáci mu poté za dlouhodobou podporu poslali děkovný dopis.