Článek
I když se společnost a její zvyky mění, mnohé z tradičních atributů Štědrého večera zůstává. Na slavnostní tabuli bývá kapr a nechybí vánoční pečivo. V pokoji stojí nazdobený stromeček a konzumuje se vánoční cukroví. Delší tradici mají betlémy nebo jesličky, které přibližují scénu narození Krista, a také vánoční písně, pastorely nebo koledy. K těm novodobým zvykům pak patří sledování pohádky v televizi nebo vánoční hvězda, což je původně středoamerická rostlina.
Vánoční zvyky, které považujeme za tradiční, přitom nejsou tak staré, jak by se mohlo zdát. Kapr se součástí štědrovečerního menu stal až v devatenáctém století a ve stejném století se začal zdobit vánoční stromek.
Samotný svátek má přitom předkřesťanské kořeny, jde o oslavu slunovratu. Už Římané o saturnáliích zdobili své příbytky jmelím a snítkami jehličnatých stromů. Také zapalovali svíce.
Vánoce křesťanů
Nakonec se ale Vánoce staly křesťanskými svátky, oslavou narození Ježíše Krista. Církev je přijala za své v polovině čtvrtého století. Do kostela na půlnoční chodí i lidé, kteří nevěří. Půlnoční mše je pro ně chvílí zastavení i připomenutím si vánočních tradic. V Praze si lidé mohou vybrat ze čtyř desítek chrámů, kam v předvečer oslav narození Ježíše Krista mohou přijít ke společnému rozjímání.
Mnohde se bude mše pojit se zpíváním vánočních koled, někde bude půlnoční spojena s provedením tradiční Rybovy České mše vánoční.
Mizející zvyky
Mnohé vánoční zvyky se ale vytrácejí. Mít na stole „devatero jídel” je v Česku spíše výjimečné, málokdo také vymete dům před rozdílením dárků novou březovou metlou, také se už nelije olovo. A koledy zní spíše z přehrávače než, aby si je lidé zazpívali.
Přibývá také lidí, kteří dávají přednost návštěvě restaurace, i když je jich jen málo. Možná se ale i to časem stane novým zvykem. Tím nejpodstatnějším odkazem Vánoc zůstává, aby se sešli blízcí a udělali si na sebe čas.