Jak se dalo předpokládat, první místopředseda dostal důvěru spolustraníků ne kvůli oslnivé koncepci, ale proto, že Vladimír Špidla byl shledán neodpovídajícím dnešním časům. Miloš Zeman je znalcem science fiction a třeba je v soc. dem. více lidí, kteří by si mohli všimnout, jak obdivuhodně zapadají Špidla i Gross do dvou odlišných vizí budoucnosti, které se ve zlaté době sci-fi svářily stejně jako dva společenské systémy.

Špidla je jako vystřižený ze socialistických utopií - přesně tak si představoval lidi dokonalých zítřků například Ivan Jefremov. Gross je naopak ztělesněním druhé větve tehdejších literárních předpovědí, podle nichž nás čeká stále stejný, jen vedený moderními prostředky, boj o moc, ve kterém nevítězí moudřejší, ale silnější a bezohlednější. Úřadující šéf ČSSD by se jako ryba ve vodě cítil v Hvězdných válkách.

Sociální demokraté odstraněním Špidly uznali, že doba je zlá, a Gross dostal pověření konat tak, jak umí - tedy spřádat pavučinu zákulisních i veřejných, věcných i psychologických, kabinetních i davových slov a činů s jediným účelem: zajistit, aby soc. dem. měla co největší podíl na politické moci.

Grossovým cílem je bezesporu dosáhnout potvrzení v čele strany na řádném sjezdu - jinak by do této hry nešel. V dalším sledu lze zahlédnout dobrý volební výsledek ČSSD - to už z Grossových úst zaznělo několikrát - a pak pokračování osobní politické dráhy buď ve vládě, anebo ve vysoké funkci ve Sněmovně. Stanislav Gross je ambiciózní muž a těžce by nesl porážku v okamžiku, kdy poprvé zcela vystoupil z politického stínu. K jeho naturelu ale patří, že každý krok několikanásobně jistí.

Právě v tomto bodě se hodí situace s mnoha neznámými. Nepodaří se získat podporu pro stojedničku? Pak se může vrátit ke svému výroku na ÚVV, že nevěří v pevnost řad US-DEU. A sáhnout dejme tomu po další pomůcce ve stejném projevu: začít jednat jenom s lidovci a dál hledat podporu u ODS. Nevyjde ani tento manévr? Bude dštít oheň a síru na ODS, která v zaslepenosti vidinou snadné výhry kašle na zájmy země.

Pak se ocitne před dilematem, zda souhlasit se soc. dem. menšinovou vládou živenou komunisty, nebo se dohodnout se všemi na přechodném období do předčasných voleb. Není jisté, jaký postup by zvolil, ale při troše snahy by se daly v Grossově projevu na ÚVV najít zárodky obou naznačených cest.

Pro pozvednutí prestiže ČSSD by si ale musel poradit s dvěma hlavními překážkami. Tou první je stav strany, kde se málem pobil každý s každým. Ale jak ukázal týž projev na ÚVV, může úřadující předseda udělat z nouze ctnost uchopením tohoto klacku za opačný konec. Nechce se vám do opozice? Tak přestaňte blbnout a poslouchejte! naznačil jasně, byť jinými slovy.

Své pappenheimské má přečtené a ví, že od poctivých filozofů Špidlova typu nepřijdou ani podrazy, ani mocenský odpor. Zemanovci už ale stačili vyhlásit Grossovi další fázi války. Kdyby se ovšem z okruhu ministra vnitra naznačilo, že existuje přehled, kdo je a kdo není čistý, mělo by to jistou váhu. Že se to nedělá? Leda tak u Ivana Jefremova.

Zbývá nejtěžší úkol - přesvědčit voliče, že ČSSD s Grossem v čele můžou zase věřit, a to i tehdy, když bude staronová či bůhvíjak sestavená vláda za účasti soc. dem. pokračovat v reformách. Na tomto poli Grossovi nezbude než vsadit na svůj šarm a chápání psychologie lidí, z jejichž prostředí sám vzešel. Naostro by vyzkoušel, zda ještě je opravdu populární. Bylo by to hop nebo trop, ale úspěch by mu zajistil další roky na politickém výsluní.

PRÁVO 8. července