Úřadující předseda ČSSD hude sice správnou písničku, avšak po sezóně. Dokud trvalo koaliční posvícení, dovolila jeho strana demokratické opozici nakukovat do rozsvíceného vládního sálu jen zvenku. A to i v době, kdy se v sále schylovalo ke rvačce a někteří účastníci bálu se začali vytrácet. Gross tím připomíná mariášníka, který ohlásil durcha, dvě esa mu však chybějí. Má je opozice a ví, že je má. Proč by mu je měla po zkušenostech s posvícením poskytnout? (Že by zkušenost ČSSD s ODS z poloviny 90. let?) Mohli bychom sice hovořit o vyšším principu mravním, ale něco takového zejména v české politice je zbytečné hledat.

V posledních sněmovních volbách vyhrála ČSSD také díky razantnímu Špidlovu odmítnutí pokračovat v nechutné opoziční smlouvě s ODS. To byl čin jasný a nutný. Nebylo však nutné, a s převahou jediného hlasu ve Sněmovně naopak povážlivé, vyhradit opozici místa na ulici pod okny. Zvláště poté, co vedení ČSSD seznalo, že "zdroje nejsou" a že finančním úsporám se nelze vyhnout. To byl onen okamžik, kdy se koalice mohla s nadějí na úspěch pokusit o "přitažení" opozice k větší odpovědnosti za chod státu. Nejsem školený politolog, dvě příležitosti však jsou nabíledni. Václav Klaus mohl být předsedou Sněmovny, v létě 2002 by to jistě neodmítl. Dnes má ČSSD svého předsedu, z Klause je však prezident. Už přes rok trvá nedůstojná hádka o předsedu Nejvyššího kontrolního úřadu. Dnes tuto funkci Gross nabízí poslanci Benešovi z ODS. Za daných okolností nabídka silně zasmrádlá.

Zdá se však, že Stanislav Gross přese všechno nosí košili šťastného muže. Koaliční odběhlec Marian Bielesz (US-DEU) pokládá mandát. Střídá ho Zdeněk Kořistka, který už naznačil, že vládu podpoří. Nová stojedničková koalice jistě prezidenta Klause nenadchne, těžko si však představit, že by Grosse nepověřil sestavením vlády. Jakákoliv vládní sestava v budoucnosti by však neměla zapomenout: nelze opozici kopat do holeně a pak se dovolávat její odpovědnosti. Něco takového fungovat nemůže.

PRÁVO 8. července