„Právě malý počet soudců představuje hlavní příčinu, proč se teď insolvenční soudy ocitají na hranici kolapsu,“ upozorňuje Petra Ďurčíková, mediální konzultant veřejné obchodní společnosti Vše pro insolvenci (VPI CZ).

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Loni bylo v ČR podáno celkem 36 909 návrhů na oddlužení, za letošních prvních devět měsíců jich bylo 26 445. Soudci přesto mají problém řešit insolvenční řízení v termínu. Novelou insolvenčního zákona totiž ještě vzrostla administrativa s tím spojená, ale soudců nepřibylo.

V dluhové spirále

Na vyřízení své žádosti o oddlužení celé měsíce marně čekala i šedesátiletá Jana K., která se dostala do dluhové spirály, když si postupně napůjčovala 900 tisíc korun.

„Exekutoři byli rychlejší, a tak jsem přišla o rodinný domek, v němž jsem žila se sestrou. Teď bydlíme v pronájmu, majitelka bytu však odmítá, abychom ho nahlásily jako své trvalé bydliště. Asi se bojí, že nás zase navštíví exekutoři a zabaví i její majetek. Trvalou adresu tak teď máme na zdejší radnici,“ svěřila se Právu paní Jana.

S nízkým počtem soudců se insolvenční soudy potýkají v celé republice. Nejvíce návrhů je nyní podáno v Praze, nejméně v Karlovarském kraji. „Velkým problémem rovněž je, že ne všechny insolvenční návrhy jsou perfektní. Insolvenčním soudům tak déle trvá, než zjistí relevantní informace pro rozhodnutí o úpadku. Navíc insolvenční zákon přináší velké množství administrativy, a to především v oblasti oddlužení,“ uvedl k tomu Jan Malý, ohlášený společník VPI CZ.

Možností je i splátkový kalendář

Obecně jsou soudy povinny zahájit úkony směřující k rozhodnutí o insolvenčním návrhu nejpozději do deseti dnů od podání návrhu. Insolvenční řízení má pak několik fází, které záleží na konkrétním případu. Zpravidla jde o tři fáze – podání insolvenčního návrhu, rozhodnutí o úpadku dlužníka a rozhodnutí o způsobu řešení tohoto úpadku.

„Pokud má vyhlašovatel osobního bankrotu nějaký majetek, soud rozhodne o jeho zpeněžení. Druhou možností je splátkový kalendář. K tomu soud přistupuje v případě, že dlužník má dostatečné příjmy na to, aby byli jeho věřitelé uspokojeni do šedesáti měsíců alespoň v rozsahu 30 procent dlužné částky,“ vysvětluje Malý.

Během těch pěti let je dlužníkovi každý měsíc srážena zabavitelná částka ze mzdy. Tyto finanční prostředky jsou rozposílány věřitelům v poměru velikosti jejich pohledávek. Cenou za osobní bankrot je tedy pro člověka pětiletý, vpravdě asketický život. Pokud však vydrží, může znovu začít s čistým štítem.