„Dělá nás osm. Šéf se tím zabývá už dvacet let. Zjistí od objednavatele, kolik toho asi je, přistaví se velký kontejner, on nás zavolá vždy na konkrétní akci. My tam naběhneme a během necelého dne vyklidíme třeba i celý byt. Náš šéf do místností a třeba ke komodám určeným k likvidaci vždy přistupuje jako první. To si tvrdě hlídá. Vždy to tam prošmejdí. Ví už, kam se má dívat, a až pak tam pustí nás,“ popsal reportérovi Práva osmadvacetiletý dělník z Prahy.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

„Před časem jsme vyklízeli byt dva plus jedna po pětašedesátileté invalidní paní, která tam zemřela. Dcera byla ještě v šoku, chtěla, aby se už zašlý nábytek co nejrychleji zlikvidoval. Házeli jsme krámy do pytlů, šéf najednou držel v ruce krabičku od krému. Já bych to vyhodil, ale on to otevřel a do dlaně se mu vysypaly staré mince,“ vzpomíná dělník na jednu z akcí.

Cenné starožitnosti

Šéf pozůstalé podle něho jen utrousil, že „tady jsou nějaké neplatné drobné“, dcera té paní to odkývala a šéf si tedy mince nasypal do kapsy u montérek.

„Druhý den s tím šel hned ke kamarádovi starožitníkovi. A prý mu to hodilo více, než dostal za vyklízení,“ dodal dělník.

Právo hovořilo i s dalším mužem, který se už 15 let zaměřuje na „bleší obchod“. Právě z „bouraček“ starých domů a vyklízení bytů vykupuje staré věci. „Někdy se sám divím, kolik jsou lidé ochotni zaplatit za podle mne tretky. A vyklízení je pořád ještě někdy dobrý zdroj i opravdu cenných starožitností, protože mnozí pozůstalí nedokážou odhadnout, jakou to má vlastně cenu,“ konstatoval bodrý čtyřicátník z Prahy.

Bazarovým prodejem všeho možného přes internet i osobně na bleších trzích dokáže uživit pětičlennou rodinu a vydělal si i na menší rodinný dům v Praze. Konkurence je ale tvrdá, jen v Praze likvidaci pozůstalostí a vyklízení bytů nabízejí desítky firem.