Komerční televize si dala poradit od okouzleného diváka a možná budeme moci zakrátko Volat prezidentovi. Změnu v čele ČNB prezident iniciovat pochopitelně nebude, ale co když ho o to požádá poslanecký klub ODS?

Kam člověk dohlédne, všude typické klausovské symptomy. A tak zatímco v srdcích příznivců jen pomalu dohasíná nadšení, okruh odpůrců, především intelektuálů, se jen pozvolna probírá ze šoku. Pro jedny ráj na zemi, pro druhé debakl.

Napadá mě, jestli se jedni i druzí osudově nemýlí. Dvaašedesátiletý Václav Klaus vystoupil na nejvyšší vrchol, výš už u nás v politice či ve společnosti nelze. Pravda, ještě by mohl být třeba nominován na Nobelovu cenu za ekonomii, ale to už věděl i jeho předchůdce - profesionální dramatik - že absurdnímu dramatu přece jen pozvolna odzvání.

Dokud stál dnešní prezident v čele politické strany, vlády či Sněmovny, měl před sebou stále kariérní cíl. Bylo třeba mobilisovat a bojovat, tu se vzpamatovávat z prohry, tu slavit vítězství, zastávat pevné názory a vzápětí je měnit, tu někoho pošťouchnout, tu s úsměvem přijmout ránu. Potřebuje Václav Klaus tohle dělat i dnes?

Téměř bych se vsadil, že jeho primární ctižádostí je v příštích letech přesvědčit veřejné mínění, že je lepším prezidentem, než byl Václav Havel, ten objekt jeho tajné žárlivosti. K tomu teď ale nepotřebuje, aby padla koaliční vláda, aby zkrachovalo referendum o vstupu do EU, kvůli tomu nemusí nepřímo řídit ODS a tím znemožňovat Topolánka.

Docela věřím tomu, že Klaus chce být prezidentem pro všechny. Na rozdíl od politických harcovníků v podhradí bude možná představovat klidnou, rozvážnou autoritu, usilující o respekt jak doma, tak za hranicemi. Ani bych se nedivil, kdybychom Klause na vrcholku hory přestávali v příštích dnech poznávat a kdyby naše překvapení nebylo nepříjemné.

Za pět let se přece budou konat další prezidentské volby. Ať už budeme volit my všichni, nebo opět jen Parlament, sedmašedesátiletý Václav Klaus - skutečně jako vyměněný - by do nich vstoupil v roli přesvědčivého favorita.