Tak silnou nedůvěru a nelásku národa jako ta Špidlova snad dosud nezažila žádná vláda, jakkoli byly některé z těch předcházejících pěkně vypečené.

Seděl jsem však shodou okolnosti v sobotu večer, když ústřední výkonný výbor ČSSD bývalého předsedu odstřelil, ve společnosti lidí vyhraněně pravicového smýšlení - a nikdo z nich nebyl právě nadšen. Shodli se v tom, že se Špidlou odchází jeden z mála politiků, o jejichž slušnosti se nedá pochybovat. Podobně posluchači včerejšího rozhlasového rozhovoru s čerstvým expremiérem na Radiožurnálu: ledva dozněla poslední odpověď, zahltil telefony zástup lidí, kteří cítili potřebu poděkovat mu za slušnost.

Zdá se, že slušnost je velice zvláštní fenomén v české politice, něco na způsob nepovinného předmětu. Občan sice dovede v houfu politiků rozličného ražení rozlišit poctivé a noblesní rytíře od nemytých knechtů, dovede jejich úroveň i ocenit, ale do vysvědčení se to jaksi nepočítá.

Špidlova vláda dojela na to, že se pustila do experimentů, které mezi lidmi vyvolaly strach o životní úroveň, a nebyla schopna kloudně vysvětlit, proč je to nezbytné, a že to koneckonců má vést národu ku prospěchu. Sám Špidla se proslavil absurdní neschopností argumentovat a vysvětlovat. Jeho nápadné poctivosti si kdekdo povšiml, ale nikdo na ni nevsadil ani krejcar.

Ohlédneme li se však dozadu, najdeme víc než hrst příkladů podobných. Politiků, o jejichž důvěryhodnosti se nedá pochybovat, ale přesto (nebo snad právě proto) nebyli jako politici oblíbeni. Vzácnou výjimkou byl jen Lubomír Voleník, což však bylo dáno jeho funkcí nejvyššího státního kontrolora. Ten musí být čestný a poctivý, to je zřejmé. V jiných politických funkcích to zřejmě není až tak moc zřejmé.

Takže nebudu přehánět ani pro názornost, když si dovolím vyslovit smutný závěr: V Česku se politici rozlišují na slušné a na úspěšné, obé v jedné osobě se nečeká a nepředpokládá, byť z historie takové příklady známe. Postoj zavánějící cynismem, ale z toho by bylo možno vinit jednotlivce, nikoli celý národ. Ostatně pokud ten postoj z něčeho vyvěrá, je to možná z malé části tradiční česká skepse, ale především je to prostá zkušenost.

PRÁVO 2. července