Článek
Velmi emotivní a otevřený rozhovor zveřejnila na internetu firma, která podle obchodního rejstříku neexistuje, uvedený telefon je hluchý a podle internetových stop jde o nekalou společnost, která vyzískává finance neprůhledným, podle některých dokonce podvodným způsobem. Tazatelem je muž, který se nijak nepředstaví, a celý rozhovor se odehrává na gauči zřejmě v bytě, kde Barbora vyrůstala a její matka žije.
Proč se rozhodla promluvit k veřejnosti tímto způsobem, vysvětluje tím, že média o její dceři informovala nehezky a zkresleně. „Nikdy se z toho nevzpamatuju. Ale budu při ní stát a snažit se jí ulehčit situaci. Nejvíc mě pohoršilo, když se v médiích objevilo, že brala drogy nebo byla alkoholička. To rozhodně není pravda. Chápu lidi a to, jak na ni reagují, ale ať se na to podívají z druhé strany, kdyby to byla jejich dcera. Doufám, že lidé, kteří ji budou soudit, budou objektivní a budou s ní zacházet jako s nemocným člověkem, kterým je,“ říká žena.
Její dcera 16. října ve Žďáru nad Sázavou zaútočila na děti na střední škole a ubodala šestnáctiletého Petra, který se snažil zachránit svou spolužačku před jejími útoky nožem.
Babička byla Ruska a podle vyprávění byla sestřenicí carské rodiny. Nevím, snad by se dalo říci, že psychická porucha je rodovým prokletím
Matka v rozhovoru vypráví, kdy došlo k první změně její, do té doby klidné a tiché dcery. „Po třech letech se rozešla s přítelem, se kterým žila. A to to asi odstartovalo. Chtěla nám dokázat, že to zvládne, sama si pronajala byt, ze kterého mi ale po třech měsících volala vyděšená, ať pro ni přijedu, že už tam nemůže zůstat,“ vzpomíná Orlová na první projev nemoci tehdy třiadvacetileté Barbory.
Nevěděla prý, co se s dcerou děje
Po návratu domů ovšem stále nebyla ve své kůži. Po pár měsících matku jednou odpoledne zkontaktovala policie, že její dceru převezli na psychiatrii, protože k nim na služebnu přišla bosá a vyděšená, že ji někdo pronásleduje.
„Jela jsem hned za ní, ale tam mi lékaři řekli, že ona si nepřeje, aby kohokoli informovali o jejím zdravotním stavu, takže jsem se nic nedozvěděla. Sama mi také nic neřekla. Za pár dní podepsala revers a šla domů. To, že mi tenkrát lékaři nic neřekli a ani mě nevyslechli, myslím, že byla ta zásadní chyba. Neměla jsem tušení, co se s ní děje. Svěřila se mi až po tom prvním útoku, když ji hospitalizovali na psychiatrii v Opavě,“ vzpomíná na nešťastnou událost.
V havířovské základní škole tehdy Barbora Orlová napadla děti, které se vracely z oběda do družiny, a pobodala družinářku, jež je bránila.
Barbora přiznala hlasy a démony, kteří k ní začali promlouvat už v pronajatém bytě. Ale po dvou letech pobytu na psychiatrii se prý tak zlepšila, že si ji matka vzala bez obav domů, kde se jevila šťastná a spokojená.
Rodové prokletí
Jenomže po necelých dvou letech přišel další útok, po kterém zůstal mrtvý chlapec. „Když se dozvěděla, co udělala, zhroutila se. A teď je sama. Byla jsem za ní na návštěvě. Vypadá, že je v pořádku. Také si píšeme, ale ona pořád mluví o té své iluzi a věří, že jí skutečně žije,“ dodává matka, která při úvahách o původu její nemoci trochu nepochopitelně dojde až k rodu Romanovců a caru Mikuláši II.
„Dá se říci, že je Bára rodově spřízněna s ruskou šlechtou. Babička byla Ruska a podle vyprávění byla sestřenicí carské rodiny. Nevím, snad by se dalo říci, že psychická porucha je rodovým prokletím. Ale samozřejmě, pamatuji si to jen z vyprávění,“ poznamenává matka a tazatel začne rozvíjet psychické anomálie carské rodiny, kde nechyběla ani schizofrenie a neoddiskutovatelný vliv genetiky.
Zda matka Barbory Orlové tímto způsobem chce svou dceru obhájit, nebo si něco přivydělat, je otázkou. Za rozhovor, o který ji před měsícem redaktor deníku Právo požádal, si přítel matky řekl o 100 000 korun.