Jak a s jakým očekáváním jste v roce 1989 vnímal listopadové události?

Od léta 1988 jsme v ulicích demonstrovali, mlátili nás za to policajti, zavírala nás StB. Prostor svobody, který se pak, od druhé půli listopadu 89 otevíral, byl nebývalý. Češi se svobodného vzduchu nadýchli a do svobodného prostoru rychle vstoupili s pocitem, že možné je takřka vše. Já jsem si přál hlavně to, aby ten svobodný prostor vydržel a abychom si ho nenechali znovu vzít.

Když se na tuto dobu podíváte dnes s odstupem, naplnilo se vaše očekávání?

Přes všechny potíže platí, že uplynulých 25 let je érou, kdy se české společnosti dařilo nejlépe v její historii. Naprosto odmítám narativ o spálené a rozkradené zemi, který dnes šíří komunisti, bývalí estébáci a frustrovaní jedinci. Zvlášť paradoxní a zároveň nechutné je to u těch, kteří se dnes řadí mezi nejbohatší Čechy.

Co vás za posledních 25 let ve vývoji České republiky nejvíce zklamalo a co naopak nejvíce potěšilo?

Mám radost z toho, že jsme ukotveni na Západě, tedy tam, kam jsme civilizačně vždycky patřili. Na Západě se zrodilo naše pojetí svobody. Jisté zklamání proto pociťuji z toho, jak se v posledních letech ten prostor svobody postupně zmenšuje. Svobodu oklešťují nejen regulace a byrokracie, ale také falešné pojetí tzv. politické korektnosti a různé módní záležitosti. Devadesátá léta byla svobodnější. Dneska už Českou sodu v televizi neuvidíme. A hrozí, že příští rok si už v hospodě nezapálím cigaretu, ani když mi to hospodský dovolí. Bohužel – a znovu paradoxně – k nám mnohé tyto trendy pronikají i ze Západu.

Co byste České republice popřál do příštích 25 let?

Geopolitické podmínky, ve kterých dnes Česká republika existuje, jsou horší než před deseti či dvaceti lety. Amerika se od světa odvrací, Evropa je v krizi a Rusko znovu posiluje. To není dobrá vyhlídka. Chce se říct: bacha, konec bezstarostnosti.

Republice a našim lidem bych proto přál dvě věci. Zaprvé – chraňme si svobodný prostor, ve kterém žijeme, a bojujme za jeho zvětšení. A za druhé – budoucnost záleží na nás. Jakkoli mohou podněty k omezování svobody přicházet i ze Západu, nehledejme oporu v Rusku nebo na Východě. Pokud takovému pokušení podlehneme, ztratíme naši svobodu úplně.