Všeobecně se očekává, že Klaus pověří sestavením vlády úřadujícího šéfa ČSSD Stanislava Grosse, ačkoli podle ústavy by mohl klidně jmenovat premiérem třeba svého tajemníka Ladislava Jakla.

Prezident by ale odmítnutím dosavadních zvyků zcela popřel vlastní postoj - právě Klausova ODS s ČSSD vedenou na špagátu opoziční smlouvy v minulém volebním období neúspěšně prosazovala omezení prezidentských pravomocí. Jednou z úprav ušitých na míru "nestandardnímu" Václavu Havlovi byla povinnost prezidenta pověřit sestavením vlády představitele volebně nejsilnější strany.

Ke Grossově jmenování má Klaus ještě jeden důvod. Za současných podmínek je krajně nepravděpodobné, že by vůbec mohla vzniknout nějaká fungující vláda, natož aby byla úspěšná a u občanů oblíbená. Takže z prezidentova pohledu ani nemá smysl pokoušet se vytvořit kabinet vysloveně dle svého politického gusta. Případná slabá Grossova vláda by přitom Klausovi vůbec nemusela vadit. Premiér by byl hlavě státu zavázán, takže by Klausův vliv jedině rostl.

Prezident by mohl jít také ve stopách svého předchůdce Havla, který na přelomu let 1997-98 spolu s Josefem Luxem nainstaloval poloúřednickou vládu Josefa Tošovského. Ta byla skutečně u lidí populární, ale fungovala jen do předčasných voleb a ve skutečnosti toho za sebou moc nenechala. Klaus přece jen něco naznačil. Rozhodl se jednat s představiteli stran, které považuje za relevantní, neboli s rozhodujícím významem. Jmenoval přitom ČSSD, ODS a lidovce. Pokud jsou pro Klause do budoucna rozhodující skutečně jen tyto tři strany, pak dává najevo, že hodlá v průběhu vyjednávání alespoň jednu z nich vytlačit z dosud zabetonované pozice anebo s vytvořením vlády na první pokus ani moc nepočítá a chce si jen ověřit svou autoritu, když už k tomu dostal příležitost.

Na Unii svobody se opravdu nedá sázet, protože v tuto chvíli nemá ani poslanecký klub, ale bez tiché podpory komunistů by sociální demokracie zřejmě trvale vládnout nemohla.

Nejzajímavější asi bude sledovat Klausův vztah k ODS. Mohl by se pokusit ji přesvědčit, aby ustoupila ze své nesmiřitelnosti, pokud jde o podporu jakékoli vlády do roku 2006. Ústup však v posledních dnech jasně odmítl jak stranický šéf Mirek Topolánek, tak předseda poslaneckého klubu, klausovec Vlastimil Tlustý.

Zároveň se ale nezdá pravděpodobné, že by chtěl Klaus pomoci Topolánkovi s vyvoláním předčasných voleb. Prezident odmítá, že by osobně proti předsedovi ODS cokoli měl. Na druhé straně je nepochybné, že ve "své" straně má větší oblíbence a sám kdysi přiznal, že si Topolánka za nástupce nepřál. A teď by mu měl šlapat chodník do Strakovy akademie?

Předčasné volby by přitom byly pro nynějšího šéfa ODS darem z nebes. Byly by jednak jeho osobním úspěchem, protože byl vždy jejich zastáncem - nevěřícím spolustraníkům navzdory. Ale hlavně by si zajistil partajní předsednictví, protože vyměnit šéfa těsně před mimořádnými volbami by byla i pro občanské demokraty sebevražda.

Faktem zůstává, že Klaus je teď - sedm let po pádu své vlastní vlády - nejdůležitějším politickým hráčem a kolegům v podhradí jistě s chutí uštědří výchovnou lekci. Na rozdíl od straníků má navíc hlava státu slušnou naději vyjít z nynější krize jako pevný bod politiky. A to si, zdá se, vždycky přál. Jeho popularita pak může opět o něco vzrůst.

PRÁVO 30. června 2004