Článek
„Zjistili jsme, že skutečně neexistuje statistika. Nikdo nemá informace o tom, kolika pacientům je nařízena ochranná léčba, a ani to, kolik jich teď je fakticky v léčbě,“ řekla Právu mluvčí ministerstva spravedlnosti Kateřina Hrochová.
Tuto překážku začala ve čtvrtek řešit zvláštní komise ministerstva vedená psychiatričkou a sexuoložkou Růženou Hajnovou.
Tým zhruba dvaceti expertů má pro ministryni Helenu Válkovou (ANO) připravit koncepční návrhy a opatření, aby už se neopakovala nedávná tragédie ze Žďáru nad Sázavou, kde ambulantně léčená pacientka ubodala šestnáctiletého studenta a zranila další tři lidi. [celá zpráva]
Komise vedená Hajnovou se jednoznačně shodla: nejdříve musejí být data, pak se dají vymýšlet opatření a změny. Například zřízení státní celorepublikové sítě ambulantních psychiatrů, což je základní idea Hajnové a jejího týmu.
Může dojít k tomu, že dva různé soudy postupně nařídí jednomu člověku dvě různé ochranné léčby.
„Teprve na základě těch údajů můžeme určit, kolik je potřeba lidí, lékařů, pracovišť a především peněz na ochrannou léčbu, a to ústavní i ambulantní,“ poznamenala Hajnová.
Údaje se musí najít
Podle další z členek této pracovní skupiny data o nařízených léčbách psychicky nemocných osob někde existují, jen je potřeba je v centrálním elektronickém systému české justice vyhledat.
„Nejde jedním kliknutím v databázi zobrazit aktuálně, kdo je ještě ve vězení, a tím pádem čeká na výkon ochranného léčení, nebo kdo už v léčbě je a jak dlouho tam je,“ uvedla Blatníková.
Proto prý bude věc nejdříve řešit s IT specialisty ministerstva spravedlnosti, s nimiž by se chtěla konkrétních statistik dopátrat a vytvořit v elektronickém systému resortu jakousi kolonku pro tyto údaje. „Je to taková detektivka,“ konstatovala Blatníková. „Jde o to, dobře zadat otázku, která v tom centrálním systému potřebná data vygeneruje,“ podotkla k tomu mluvčí resortu Hrochová.
Dvě léčby stejnému pacientovi
Doplnila, že pokud už nějaká dílčí data jsou, tak jsou ovlivněna statistickou chybou. „Ta spočívá v tom, že soudy mezi sebou nekomunikují, takže se stává, že ochrannou léčbu nařídí na stejného pacienta hned několik soudů a nevědí o tom,“ upozornila Hrochová.
Informace o tom, že někomu byla nařízena ochranná léčba, se totiž do centrální databáze dostanou jen v případech, kdy tak soud rozhodl v rámci trestního řízení při odsouzení dotyčného člověka a následně to zapsal v tzv. trestním listu.
„Pokud ale soud uložil ochranné opatření někomu poté, kdy bylo řízení pro jeho nepříčetnost zastaveno, tento záznam se do databáze nedostane. A stejně tak se to týká rozhodnutí o změně z ústavní na ambulantní léčbu, tam je to hlavně problém,“ podotkla psycholožka Blatníková.
Z centrální databáze ale například nejde vyčíst ani to, jestli už pacient soudem nařízenou léčbu nastoupil, a to i třeba po výkonu trestu. A navíc, když už soud v rámci potrestání pachatele rozhodne zároveň o jeho ochranné léčbě, zmíněný trestní list odsouzeného se dostane do systému s určitou časovou prodlevou.
„Pak tedy může dojít k tomu, že dva různé soudy postupně nařídí jednomu člověku dvě různé ochranné léčby,“ konstatovala Blatníková. Komise vedená Hajnovou nemá na nápravu příliš času, protože do 15. listopadu by měla předat ministryni Válkové základní návrhy a koncepci, jak dát systém ochranné léčby v Česku do pořádku.
