Nespokojenci se ozývají na Facebooku i Pirátském fóru. Návrh na odvolání předsedy podala plzeňská řadová členka Pirátů Simona Skořepová.

„Současné předsednictvo je neviditelné,“ kritizovala. Právě Černohorský podle ní může za to, že Piráti v Plzni neuspěli. Ve prospěch jejího návrhu hovoří i fakt, že sám Černohorský ve volbách do zastupitelstva Ostravy neuspěl.

K jejímu návrhu zřídili Piráti na fóru, kde členové a příznivci navzájem komunikují, anketu. Pro odvolání se v neděli odpoledne vyslovilo 19 lidí, proti 41. Další čtyři se zdrželi.

Odvolávat je folklór

Bývalý předseda Ivan Bartoš se nedomnívá, že by tento názor ve straně rezonoval. Sám čelil kritice a návrhům na odvolání za doby svého šéfování několikrát.

„U nás může kdokoliv podat členský podnět, když dostane dost palců, tak se to téma dostane na jednání celostátního fóra. A stává se, že někteří hlasují pro, i když jsou proti, jen proto, aby se o tom jednalo,“ řekl Právu Bartoš.

K návrhu se vyslovil negativně i šéf Pirátů z Olomouckého kraje Martin Šmída. „Lukáš si zaslouží svých sto dnů hájení. Nezvolili jsme ho předsedou, aby nám dělal ksichtík pro komunálky. Komunálky jsou opravdu především záležitostí příslušných oblastních sdružení,“ uvedl na Pirátském fóru.

Samotný Černohorský si svůj neúspěch v Ostravě vysvětluje levicovostí celého kraje. Odstupovat nehodlá. A pro svůj postoj má i podporu.

Budou čelit tlaku z jiných stran 

„Proč by měl odstoupit předseda v okamžiku, když má strana nejlepší úspěch za celou dobu existence? Navenek by to vypadalo, že je roztříštěná, a oslabí nás to. Možná tohle někteří chtějí,“ uvedl zase člen ostravských Pirátů Jaroslav Němec.

Nehledě na konspirační teorie, oslabit Piráty se nyní může ostatním konkurenčním stranám vyplatit. Jejich hlasy jsou totiž klíčové pro sestavení stabilní koalice na pražském magistrátu, Piráti však chtějí zůstat v opozici.

Do zastupitelstva Prahy se za stranu dostali čtyři muži - Jakub Michálek (25), Ondřej Profant (26), Adam Zábranský (20) a Mikuláš Ferjenčík (27). Pokud nebudou chtít uhnout z volební strategie strany, budou přinejmenším časem čelit tlaku ostatních stran, aby třeba i jednotlivě přešli k nim.