Vnitrostranickou opozici spojuje proti Špidlovi nesouhlas s koaličním vládnutím hlavně s US-DEU. Špidlu může přitom nahradit zřejmě jen Gross. ÚVV bude v sobotu zvažovat, kdo představuje menší zlo. Názory obou "kandidátů", jejich způsoby uplatňování pravomoci a vlivu i jejich povahové vlastnosti jsou dostatečně známy. Zkušenosti se Špidlou nejsou přitom jen dobré, uznávám.

Já sám jsem s ním měl v posledních letech neshody, z nichž v mých očích nevyšel dobře. Na můj podnět, vycházející ještě z mé zkušenosti vládního zmocněnce, upravit jednací řád vlády tak, aby zavázal premiéra sdělit předem své stanovisko k návrhu na jednání vlády mi na podzim 2002 nechal odpovědět, že se vystupování až ve vládě premiér nevzdá, protože je to pro něj výhodné. Úředník to tak rozhodl.

Ještě horší byl náš rozhovor loni v létě, kdy jsem chtěl jako člen Rady České televize vědět, jak posoudil mou stížnost, kterou jsem mu poslal, na Marii Součkovou, odpovědnou tehdy v ČSSD za "mediální politiku". Zdálo se mi, že Špidla ani nechápe, proč se mi nelíbí, že Součková považuje některé členy rady za "své" radní (radní ČSSD) a snaží se je ve výkonu jejich veřejné funkce ovlivňovat.

Významnější než způsob jednání je pro společnost to, je-li menším zlem pokračovat ve vratkém koaličním vládnutí, nebo se probíjet jako menšinová vláda s podporou KSČM nebo ODS. Pokud by měla být stabilnější než Špidlova, musela by někomu hodně nabídnout. Pravděpodobnější je spojení s ODS, tentokrát zřejmě bez opoziční smlouvy. Je ale lákavé pro ty sociální demokraty, kteří už mají po krk transparentnosti, veřejné kontroly, omezování svobodného rozhodování o financích a boje proti korupci. S podporou ODS ve Sněmovně by se panečku jinak vládlo!

Předloni, měsíc před volbami do Sněmovny jsem mluvil s premiérem Milošem Zemanem. Preference ČSSD byly tehdy mizerné, na sestavení vlády to moc nevypadalo. Zeman mě přesvědčoval, že po volbách bude zase menšinová vláda. Byl sebejistý, chtěl se sázet, že to tak dopadne. Mikuláš Dzurinda mi svědkem.

Námitky, že se "opoziční smlouva" vládnoucí ČSSD s ODS neosvědčila, že ČSSD musela ODS poskytovat neprůhledné výhody, že se vládlo za hranou zákona, tedy námitky čtyři roky veřejně předkládané médii i politiky si Zeman nepřipouštěl.

Dopadlo to jinak. Vladimír Špidla opakovaně v televizi vyhlašoval, že se opoziční smlouva přežila, že byla jen na jedno použití (do hlubší kritiky se pustit nemohl) a že s podporou ODS a KSČM on vládnout nebude. Určil tak rozsah vládní koalice. Po rozpadu tehdejší lidovecko-liberální čtyřkoalice dosáhla ČSSD ve volbách slušného výsledku a spolu s lidovci a US mohla vytvořit těsně většinovou vládu.

Dá-li ČSSD přednost Grossovi před Špidlou, bude to jistě proto, aby se vláda zbavila liberálů, kteří to podle názoru protišpidlovské opozice všechno způsobili, prosadili reformu veřejných financí, zavedli vládu do "pravicových" vod. Odpor vůči Špidlovým reformám je ale založen na nepochopení. Pro mezinárodní kapitál a pro ODS (dnes) jsou Špidlovy reformy nepřijatelně sociální, příliš mírné.

Gross je mistr zákulisního vyjednávání, jeho naturelu se menšinové vládnutí příčit nebude. Mnozí voliči ČSSD jí ale dali hlas hlavně proto, že Špidla slíbil skoncovat s opoziční smlouvou a nemravným spojením s ODS, což se mu kromě části radnic podařilo. A také proto, že slíbil veřejnou kontrolou a zpřísněním právních předpisů potlačovat finanční čachry a korupci, a i to se mu začíná dařit.

Tito voliči se budou cítit oklamáni. Následné Grossovo dvouleté vládnutí s nástroji protislužeb může odradit další občany, takže v příštích volbách se budou moci za slabé účasti voličů prosadit nezávislí, hned dvojí, a KSČM.

PRÁVO 25. června