Zelenáč se v duchu podiví, ale vidí, že starého kovboje to ani netrkne, a tak sedí a popíjejí dál. Za chvíli se uřícený jezdec vrací a prosviští osadou na druhou stranu. Starousedlík zase nic. Ale když se za pár minut zopakuje stejná scénka, nevydrží zelenáč a zeptá se: "Co je to za chlápka?" Zkušený kovboj jen mávne rukou: "Ále, to je nepolapitelný Joe." - "Nepolapitelný?" vytřeští oči zelenáč. "Ten ale musí bejt dobrej, že ho nemůže nikdo chytit." - "Kdepak," zatváří se starý pohrdavě, "on na něj totiž každý kašle." (Dosaď jadrnější výraz.)

Vzkazy Miloše Zemana z Vysočiny se stávají novodobým folklórem soc. dem. Když zahřímal poprvé k Vladimíru Špidlovi, že vládnout se musí umět, bylo to jako vzdálený zvuk přicházející bouřky. Podruhé už vzkázal, že se vedení ČSSD nesmí bát silných osobností. Vzhledem k tomu, že se právě Zemanovy silné osobnosti v té době značně obávalo, zaznělo to jako bouřka přicházející. Když se ale nakonec přihnala do Prahy, zastavila se o Hrad a z tohoto mraku nezapršelo.

Po krátké pauze se pak Zeman z vysočinského úkrytu ozval znovu. Že se v žádném případě nezúčastní přímé prezidentské volby. A pak za poměrně krátký čas opět: že se přímé volby nezúčastní, dokud je v čele ČSSD současné vedení. Po zvolení nové hlavy státu se frekvence vysílání zvýšila. V rozmezí dvou dnů přišla dvě poselství. Nejdříve že Klaus může děkovat za své zvolení současnému vedení soc. dem., tedy Vladimíru Špidlovi a Stanislavu Grossovi. A vzápětí že by Zeman volil za předsedu strany na nadcházejícím sjezdu Zdeňka Škromacha.

Jenže mezitím přestali věřit i ti nejpohanštější soc. demokraté, že bouřky vyvolává hrůzyplný a všemocný Perun. K modle bůžka, který nedokázal porazit hromy a blesky své nepřátele, ale skrývá se v lesích a odtud pronáší temná proroctví, už nechodí procesí, ale jen pár zasmušilých nostalgiků.

Kdeže je věrný Foldyna? Vždyť volá zpátky na Vysočinu: "Je to sice hezké, co vzkazuje, ale hru dělají hráči na hřišti, nikoli v hledišti. Nelze, aby nám to vzkazoval z Vysočiny." Kdeže je věrný Škromach, jemuž bylo na dálku svěřeno vyvolení nejvyšší? Smutně se usmívá a dí: "Je to sice od něj milé, že to říká, ale o tom, kdo je nominován, rozhodují krajské konference a delegáti na sjezd. Na předsedu je jednoznačně nominován Špidla, ne já." Bodejť by se kasal, když například v sobotu na orientačním tajném hlasování plzeňských krajských soc. dem. nedostal ani nadpoloviční většinu tamních hlasů. A to nikoli na předsedu, ale na místopředsedu strany.

Po zvolení Václava Klause prezidentem mají soc. demokraté hlavu v pýru. Nálada ve straně se překlopila. Už to není handrkování, kdo je zemanovec a kdo grossovec. Ne že by se toto rozdělení zásadně změnilo, ale místo sledování boje pod kobercem nebo na něm, který probíhal ve věrchušce ČSSD, začali členové strany na krajské, okresní a místní úrovni vyžadovat po svém vedení východisko ze situace, která jim všem, nikoli těm zasedajícím v Praze, hrozí historickým propadem. Zdá se, že u mimoposlanecké členské základny mnohem lépe funguje pud sebezáchovy.

Za těchto okolností glosující důchodce z Vysočiny riskuje, že se z něj stane nepolapitelný Joe.

PRÁVO 4. března 2003