Poškození se teoreticky mohou domáhat efektivního trestního řízení, a to například v situacích, kdy kauza skončí odložením, zastavením stíhání nebo zproštěním obžaloby.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

"V takových případech se poškozený může obrátit se stížností na ÚS, pokud vyčerpal všechny prostředky k obraně, které mu zákon dává," uvedla soudkyně zpravodajka Ivana Janů. Soud si ale zachová zdrženlivost a zasáhne jen v mimořádných situacích.

Změna postoje ústavních soudců vyplývá z posuzování složitého případu o nároku na dědictví. Komplikovaná záležitost rodinných vztahů přitom vytvořila dramatický příběh, který by bez problémů uspěl jak předloha na román či film.

Chlapec začal používat příjmení otčíma 

Vše začalo už někdy kolem roku 1960, kdy se žena z Čech zamilovala do Balkánce. Z manželství se narodil syn, který jako dítě nosil poněkud komplikované jméno a příjmení vlastního otce. Manželství se rozpadlo a paní se znovu vdala – tentokrát za Čecha, se kterým měla dalšího syna.

Obavy před možným výsměchem kvůli jménu chlapce z prvního manželství řešila paní se svým novým mužem tak, že její prvorozený chlapec byl úředně přejmenován a začal používat nové jméno a příjmení otčíma.

Skutečnost, že je nevlastním synem, však dítěti otčím i jeho matka zatajili, stejně jako o tom nevěděl jeho později narozený nevlastní bratr. Oba chlapci a posléze muži spolu zřejmě bez problémů vyrůstali, aniž by tušili, že jsou nevlastními sourozenci.

A to až do doby, kdy jejich otec zemřel a majetky miliónové hodnoty, mimo jiné i pozemky v Praze, dědil právě nevlastní syn, kterého mladší bratr, vystupující jako poškozený, označil za podvodníka a lháře. Městský soud v Praze v únoru 2012 dal stěžovateli zapravdu a uznal nevlastního syna vinným z podvodu.

Napomoci by mělo smírné řešení sporu 

Vrchní soud ale o čtyři měsíce později verdikt změnil a obžaloby jej zprostil. Starší z mužů se hájí tím, že celý život netušil, že nikdy nedošlo k jeho osvojení otčímem, zvláště když jej měl zemřelý zapsaný jako syna v občanském průkazu, a tuto obhajobu nelze podle soudu dostatečně zpochybnit.

Ústavní stížnost skončila zamítnutím, trestní řízení definitivně končí. ÚS vyzval ke smírnému řešení sporu mezi rozkmotřenými příbuznými. Podle Janů by to bylo vhodnější a efektivnější než vést právní bitvu. Soudkyně označila kauzu za smutný případ, který v podstatě rozdělil rodinu.

„Celý život si byli dobrými bratry. Najednou kvůli dědění majetku mezi ně vstoupilo něco, co každého rozvádí někam jinam, vstoupilo mezi ně trestní řízení," uvedla Janů s tím, jak těžká musí být situace pro jejich společnou matku. Nikdo z aktérů sporu se vyhlášení výsledku nezúčastnil.