Špidla má jiné pohnutky, jenže kvůli tvrdošíjnému až agresívnímu stylu obrany ho začínají straničtí funkcionáři vnímat už ne jako nešikovného předsedu, který přivedl soc. dem. ke katastrofě v evropských volbách, ale jako přímé ohrožení pozice ČSSD na politické scéně.

O to více je třeba všimnout si hlasů, které zaznívají od řady členů soc. dem. a voličů v e-mailech a po telefonu. Motto je stejné: ČSSD nedokáže zhodnotit, jak dobrého politika má v čele, a místo aby mu po volební porážce pomohla, kopá mu usilovně jámu. Přesto nebývá často k vidění tak jednotná nálada jako ta, která panovala v sobotu večer mezi členy předsednictva soc. dem. a krajskými funkcionáři. Spojovala je averze vůči předsedovi a shoda na vypracování plánu, který by ho dokázal zastavit. Špidla totiž na předsednictvu oznámil záměr, po jehož případném naplnění by už nebylo návratu k jeho smíru se stranou, který se rýsoval v případě, kdyby odešel sám nebo přijal vyslovení nedůvěry ústředním výkonným výborem.

Pohrozil, že hodlá umlčet stranické kritiky požádáním Sněmovny o vyslovení důvěry jeho vládě. Udělal to i přesto - nebo spíše demonstrativně nehledě na to - že předsednictvem tento návrh neprošel. Tím vyhlásil otevřenou válku volenému stranickému orgánu.

Takové věci procházely Miloši Zemanovi, který byl ovšem pro soc. demokraty symbolem úspěchu. Špidla má opačnou nálepku a jeho snaha ucpat ústa kritikům v případě, že vláda dostane důvěru, je sice silným tahem, ale i kdyby doznala úspěchu, dostane jeho i ČSSD do ještě horšího světla.

Strana, v níž předseda po katastrofálně prohraných volbách dělá vše možné i nemožné, aby se udržel ve stranické a premiérské funkci, notabene když jde o politika s nízkou popularitou, zákonitě klesne ještě níž na žebříčku oblíbenosti. Proto budou mít funkcionáři ČSSD v tomto týdnu těžké spaní. Jestliže premiér z vlastní vůle přiměje poslance k vyjádření, zda podrží jeho vládu, nikdy mu nezapomenou, že je vystavil posměškům jiných politiků a veřejnosti.

Budou totiž muset rozhodnout: buď vládu podpoří, a za dva dny vyjádří premiérovi právě podpořeného kabinetu nedůvěru jako stranickému vůdci, což zákonitě skončí pádem čerstvě potvrzené vlády. Celá ČSSD pak bude vypadat jako sbor hlupáků. Anebo vládu podpoří a nechají si zajít chuť na Špidlovo odvolání z čela strany. Pokud se ale naplní tento scénář, dosáhne napětí uvnitř soc. dem. takové intenzity - a jistě své polínko pod kotel neopomene přiložit i Miloš Zeman - že při první sebemenší kolizi vyletí do vzduchu nejen Špidla, ale celá konstrukce soc. dem., která stále ještě jakž takž drží pohromadě.

Z vizáže Vladimíra Špidly, když se po čtyřhodinové ostré výměně názorů na předsednictvu zjevil před novináři jako jiný muž - bez saka, se zvláštním leskem v očích a jakoby ve vleku odhodlání v žádném případě neustoupit - vyzařovalo, že situace v ČSSD se vymkla normálu. Teoreticky může zvolená taktika přinést Špidlovi úspěch. Ale i kdyby se tak stalo, nepůjde o trvalé uklidnění poměrů v soc. dem.

Předseda ČSSD by se dostal přesně do kontextu známého kameňáku: Jde chlap po ulici a vidí, že v pátém patře paneláku visí na okně starší žena a nad ní stojí muž a mlátí ji kladívkem po prstech. "No to je hrůza!" vyděsí se chlap a už chce běžet nahoru, aby ženě pomohl. Vtom se otočí jeden z přihlížejících a řekne: "Ale to je jeho tchyně." Chlap se zarazí, podívá se opět nahoru a procedí skrz zuby: "A sakra. Ta má ale drzost, ještě se drží!"

I kdyby se Špidla po událostech tohoto týdne udržel, provázela by ho ve straně stejná zášť. A s nenáviděnými vůdci se volby nevyhrávají.

PRÁVO 21. června 2004