Státní pobídky zabraly, lidé mají o pěstounství zájem

Poprvé převýšil počet žádostí o pěstounství počet žadatelů o osvojení v roce 2011, kdy se pěstouny chtělo stát 703 lidí oproti 673 žadatelům o adopce. Loni po uvedení zákona o sociálně-právní ochraně dětí v platnost už ministerstvo práce a sociálních věcí evidovalo 1756 žádostí o pěstounství a 626 o adopci.

„Jen od ledna 2014 do června 2014 vzrostl počet pěstounských rodin z 10 139 na 10 788 rodin,“ uvádí materiál ministerstva práce, který má Právo k dispozici. V těchto rodinách je zhruba 14 tisíc dětí.

Účelem zákona bylo upřednostnit náhradní rodinnou péči před ústavní, kterou odborníci pokládají za nejméně vhodnou.

Důvodem růstu zájmu o pěstounství je i to, že adopce je často nedosažitelná, a tak se pro zájemce o výchovu opuštěných dětí nabízí jako jednodušší varianta pěstounská péče.

Biologický rodič se totiž nemusí vzdát nároku na dítě, a tak je jeho předání pěstounům mnohem snazší. Pěstouni mají od loňska nárok na mzdu a další podporu od státu. Absolvovat však musí náročný proces, který má vytřídit lidi nevhodné pro pěstounství.

Podstoupila ho i Hana se svým partnerem Janem z Prahy. Hana znala pěstounskou péči od příbuzných, kteří se na ní podíleli, a s partnerem se rozhodli přispět k solidaritě s dětmi bez rodičů. „Mně to přišlo jako zajímavý nápad,“ řekl Právu Jan. Loni v březnu už se mohli začít starat o 14měsíčního Petra.

Děti z ústavů mohou být svěřeny do pěstounské péče, dítěti zůstává původní jméno a pěstoun musí počítat s tím, že biologický rodič se může chtít s dítětem potkávat anebo na něj kdykoliv vznést nárok, takže o něj může přijít. Musí být také připraven na kontrolu sociálního úřadu, což v případě adopcí nehrozí.

Zákon proto stanovuje pěstounům nárok třeba na podporu od odborníka pro setkání s původními rodiči, nárok na hlídání, dovolenou, ale hlavně nahradil pěstounský příspěvek platem „za 24hodinovou službu“.

Za péči o jedno dítě má pěstoun 8000 korun hrubého, za péči o dvě děti 12 tisíc, o tři děti 20 tisíc a za každé další čtyři tisíce navíc. Pokud dítě pochází z ústavu, náleží mu příplatek podle věku dítěte, který začíná na 4500 korunách. Vedle toho může pěstoun chodit do zaměstnání.

Tvůrci zákona při přípravě platové politiky museli postupovat obezřetně. Plat má působit jako opora v pěstounské profesi, ale nesmí být příliš motivační, aby nelákal různé vypočítavce.

„Když si ten plat porovnám se svým platem předchozím, tak je to jinde. Pobírám za to plat na úrovni minimální mzdy (nyní 8500 korun), což mi u státního zaměstnance připadá směšné. Ale člověk to nedělá kvůli penězům. Zase kdybych měla vlastní dítě, tak takovou podporu nedostanu. Ale tady je pořád riziko, že za pět let mi dítě odeberou, když si rodiče rozpomenou, a to pak není žádná výhra,“ zamýšlí se paní Hanka.

Existuje ještě druhý typ pěstouna, tzv. na přechodnou dobu. Tito profesionální pěstouni pobírají plat neustále, i když zrovna o žádné dítě nepečují. Musí však být neustále připraveni, že nějaké dítě mohou dostat třeba jen na pár měsíců, než se vyjasní jeho budoucnost. Jejich plat činí 20 tisíc hrubého měsíčně. Specializovaná krátkodobá pěstounská péče je vykonávána v celkem 225 pěstounských rodinách.

Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí však usiluje především o to, aby děti z problematických rodin nebyly svým rodičům vůbec odebírány. Například rodičům, kteří přijdou o práci a nemají dost peněz pro rodinu, by měli aktivně pomáhat terénní sociální pracovníci.

Pěstounská péče je až dalším krokem, když všechny snahy o pomoc rodině v nouzi selžou. A ústavní péče má být úplně nejzazším řešením. Tak rozsáhlá ústavní péče jako v ČR je ve světě minulostí a i postkomunistické země už od ní upustily.

Zdá se, že díky změně zákona a popularizaci pěstounství už se začíná pozitivní trend usazovat i zde. Ještě před třemi lety bylo v pěstounské péči 10 506 dětí, v roce 2012 už jich bylo 11 087 a loni 13 314.