Kandidujete do Senátu jako nezávislý, a musel jste proto nasbírat tisíc podpisů. Máte už jistotu, že jsou všechny platné?

Ještě mi nikdo nedal zprávu. Slíbili, že až to budou mít spočítané, ozvou se mi, ale zatím se nikdo neozval.

Kolik jste jich nasbíral? Počítal jste i s rezervou pro případ, že by se škrtaly neplatné podpisy?

To riziko bude hrozit vždycky, protože nevím, jestli lidé uváděli správné rodné číslo, nebo ne. Ale nasbíral jsem přes 1500 podpisů a myslím si, že by jich těch tisíc určitě mělo zůstat dobrých.

Jak jste podpisy sbíral, zapojil jste známé, nebo jste sám chodil od domu k domu?

Měl jsem kolem sebe známé, ale nejvíc jsem jich nasbíral asi sám. Chodil jsem po svých známých a nasbíral jsem jich dost.

Co vás vedlo k tomu, dát se na politiku?

Už je mi docela dost roků a připadá mi spousta věcí divná. Připadá mi divné rozdělování peněz na sport. Připadá mi divné, že sport, který je ze zimních sportů prakticky nejúspěšnější, přichází zkrátka. Už od Vancouveru se bavíme o hale a nic se neděje. Když nám nějací lidé slíbí: ‚Ano, půjdeme do toho,‘ tak za rok už na svých místech nejsou, vyměňují se. Tak si myslím, že už nemám moc času na něco čekat. Je jasné, že mě zajímají i jiné oblasti než jenom sport. Ale sport je hlavní věc.

Nepovažuji se za odborníka na sport, ale myslím si, že za ta léta do toho vidím docela dobře. Podívejme se, kdo nám dělá výsledky: když pomineme Martinu, tak jsou to další a další sportovci, kteří vzešli z ničeho a nemají podporu, kterou by měli mít.

Tak třeba bych mohl dát někdy nějaký návrh nebo něco ovlivnit pro to, aby takovíto sportovci byli do budoucna lépe zabezpečeni, protože je divné, že kdyby Martina neměla své sponzory, tak ten sport dělat nemůže.

Myslíte si, že zrovna Senát je ta správná platforma, odkud můžete něco ovlivnit? Nebyla by efektivnější Sněmovna?

Ono to má ještě jednu svou stránku. Chci dál dělat sport, to jsem Martině slíbil, a Sněmovna je trošku něco jiného než Senát. Ten zasedá občas, ale ve Sněmovně bych musel být skoro každý den. I když budu v Senátu někdy chybět, tak budu mít určitě účast nad 50 procent. Ale se Sněmovnou bych asi musel nechat sportu.

Nebojíte se tedy, že by vám politika sebrala čas na trénování?

Myslím si, že se to dá skloubit. Měl bych také svého asistenta, jako mají ostatní, že za mě část práce udělá, ale zatím nechci ničemu předbíhat, protože to může celé ztroskotat třeba jen na té tisícovce podpisů.

Do politiky se podobně jako vy vrhala spousta sportovců a spousta z nich pak brzy odcházela znechucená. Nebojíte se, že se to stane i vám?

Ano, je to možné. Díval jsem se i na to, když někteří končili, a končili podle mě se vztyčenou hlavou, například Jiří Šlégr (bývalý hokejový reprezentant, později poslanec). Řekl si svoje a odešel. Vždycky tato možnost je.

Samozřejmě jsem připravený, že jsou lidé, kteří mi budou fandit, a lidé, kteří mě budou pomlouvat. To nakonec zažívám i ve sportu. Kdybych udělal nevím co, tak je to vždycky špatně.

Když Martina jako mladá začala zajíždět výsledky, tak se neustále říkalo: „Příští rok už bude zežraná, už nebude sportovat.“ To skončilo. Ale kdyby se tak stalo, tak tihle lidi by říkali: „No vždyť my jsme to říkali už před pěti lety, že ji zežere.“ A ono k tomu nedošlo.

Musím někdy v životě riskovat a musím zkusit i tohle, protože když to nezkusím, tak to nepoznám. Chci to zkusit, protože mi je už 66 roků a nevím, jak dlouho ještě budu moct vyvíjet takovou aktivitu, jak dlouho mi to bude v hlavě pálit. Zatím si myslím, že jsem v pohodě a nastala doba to zkusit.

V současnosti se hovoří o zavedení příspěvků pro bývalé olympijské reprezentanty. Byl byste pro?

Vyjadřoval bych se sám za sebe jako za trenéra, mne osobně se to netýká. Vidím to v zemích kolem nás, a jestliže země kolem nás to mají, tak si myslím, že není špatné, abychom nad něčím takovým přemýšleli.

Sportovec, viz Martina, od osmi devíti let maká na něčem, aby dosáhl výsledků. A sport dělá na takové úrovni, že tam hrají hymnu, je tam česká vlajka. Když už se budeme bavit o státních symbolech, tak má ta vlajka nějakou hodnotu, nebo nemá? Je to symbol České republiky, nebo není? Potažmo je česká hymna symbol? Je to reprezentace České republiky, nebo není? A ty státní symboly nemají žádnou hodnotu?

Bavme se o tom konkrétním sportovci. Zatím se rozdělují peníze trošku jinak. Uměl bych si představit, že tyhle věci mají nějakou hodnotu. Jsou to špičkové záležitosti, kde jen pár jedinců je schopných dosáhnout toho, aby se celý svět díval na ten symbol České republiky, aby poslouchali českou hymnu.

Vaší další prioritou by zřejmě bylo sehnat peníze i na stavbu národního bruslařského stadiónu…

Každá země kolem nás ho má. Nevím, proč my jej nemáme a na co čekáme. Bruslení je v České republice dobře rozběhlé. Nebavme se o tom, že stadión stavíme pro Martinu Sáblíkovou, ale bavme se o tom, že ho stavíme pro děti a další a další.

Jsem pro, abychom měli národní fotbalový stadión, národní hokejový stadión a podobně, ale abychom měli také rychlobruslařský národní stadión. Nechci to stavět jako byznys, chci to stavět, aby ten symbol, ta vlajka, tam byl. Pokud možno napořád, při různých mistrovstvích a olympiádách. A k tomu musíme něco vytvořit, nějaké podmínky.

Zapojíte do své kampaně i Martinu Sáblíkovou?

Je pravda, že Martina je součást i mého života. Je to už dlouho, co jsme spolu začali spolupracovat a Martina, nebo i společně, jsme spolu dosáhli nějakých výsledků, je to kus života. Vyhýbal jsem se politice jako takové, nechtěl jsem ji nikdy tahat, aby chodila po kampaních různých stran a tak dál a budu se snažit ji odtáhnout i od tohohle. Ale samozřejmě že v mém případě to asi nepůjde tak odtáhnout.

Když se řekne, že to je Petr Novák, trenér Martiny Sáblíkové, tak se nedá nic dělat, je to tak. Ano, Martina bude do toho trošku vtažená.