Řeholníci vyrábějí hořčice, přírodní kosmetiku, jeptišky šijí církevní roucha nebo pěstují bylinky a dělají z nich čaje, ve třech klášterech obnovili vaření piva. Důvodem nebyl jen přivýdělek, ale i touha navázat na tradici a také v opuštěných prostorách znovu rozproudit život, jak tomu bylo za starých časů.

Benediktinům na pražském Břevnově se to podařilo. Převor Prokop Siostrzonek stojí na hospodářském dvoře, který leží v areálu kláštera, a spokojeně ukazuje na to, jak je u nich po ránu živo. Za zády má pivovar, kde už sládek připravuje novou várku, vlevo před ním je prosperující autoservis, vpravo sídlí zahradnictví a vpředu dvůr uzavírá hotel a probouzející se hospoda.

„My tady žijeme, jak rád říkám, společně na dvoře,“ říká redaktoru Práva převor na uvítanou. Klášter má 13 mnichů, osm z toho je doma, tedy na Břevnově, a pět slouží na farách různě po republice.

Je to nejstarší klášter na českém území – v roce 993 jej založil sv. Vojtěch s knížetem Boleslavem II. Za komunismu sloužil Státní bezpečnosti. Benediktini se sem vrátili po revoluci a hned začali areál opravovat a hledat nové využití.

Nejdéle čekali mniši na obnovení pivovaru 

„Autoservis je tu už přes dvacet let, pan Brabec přišel po revoluci, že by chtěl mít vlastní servis. Teď ho vede jeho syn a pracuje tu i jeho vnuk,“ popisuje převor. Postupně pak přibyl hotel, šenk a zahradnictví.

K tomu došlo před třemi lety a mohla za to náhoda. Petr Janík a jeho tři společníci za komunismu pracovali ve Výzkumném ústavu pivovarském. Ve svobodných poměrech si založili firmu a jezdili do světa projektovat pivovary. V Ječné ulici v centru Prahy založili Pivovarský dům s hospodou.

„Ale pořád jsme si říkali, že na stará kolena bychom chtěli udělat pivovar na hezkém místě. Samozřejmě jsme mysleli i na Břevnov, kde stál první pivovar v Čechách, ale nevěděli jsme, jak na to,“ vzpomíná Janík. Nakonec se svěřil se svými plány kamarádovi, ze kterého se vyklubal spolužák převora Prokopa Siostrzonka, a ten poté vše domluvil.

V minulosti se vařilo pivo ve většině klášterů   

„Když jsme uviděli ty úžasné prostory, hned jsme si řekli, že si to nemůžeme nechat ujít,“ vzpomíná Janík a dodává: „Do práce se těším, protože je tu skvělá atmosféra.“
Pochvaluje si i dobré vztahy nejen s mnichy, ale i s ostatními živnostníky.

„Tuhle nám přivezli 16 tun sladu v padesátikilových pytlích, bez pomoci zahradníků bychom byli úplně orvaní.“ Starý klášterní pivovar stál dál od kláštera a byl zbořen, když tu vznikala čtyřproudá silnice na Bílou horu.

Volná ale byla budova stájí, která je podle Janíka naprosto dostačující na to, aby tu mohli uvařit ročně až tři tisíce hektolitrů piva, které bez problémů prodají do pražských, ale i brněnských a královéhradeckých hospod.

Nejvíc vaří světlou dvanáctku, ale i speciály, které jsou pro klášterní pivovary příznačné. „Naší vlajkovou lodí je Imperiál Lager, to je dvacetistupňové pivo,“ dodává Janík. Známé jsou hlavně belgické a německé klášterní pivovary. V minulosti se vařilo až na výjimky ve všech klášterech.

Mnišskou hořčici si můžete pořídit na e-shopu

Dnes se v České republice vrátilo vaření piva do želivského kláštera premonstrátů, kde je klášter i podílníkem, pivovar obnovili i premonstráti na Strahově. Ti ho stejně jako benediktini pronajali.

A jak k tomu došlo, že mniši a pivo patří tak nějak k sobě? Janík má jednoduché vysvětlení. „Mniši museli dřív dodržovat často půsty. A podle mého by je bez piva nevydrželi.“ A převor Siostrzonek přikyvuje: „Je pravda, že pivo patřilo mezi postní nápoje nebo spíš potraviny.“

V některých klášterech si mniši a jeptišky přivydělávají vlastníma rukama.
Příkladem mohou být trapisté z Nového Dvora kousek od Mariánských Lázní.
Ti vyrábějí speciální hořčice a také kosmetiku. Jejich produkty, např. biohořčici za 105 korun, si lze objednat i v jejich e-shopu.

Sestry vyrábějí bylinky i svíčky 

Sestry premonstrátky v Doksanech na Litoměřicku zase pěstují bylinky a z nich vyrábějí likéry a čajové směsi, některé šijí liturgická roucha. Karmelitky v Dačicích zase vyrábějí ozdobné svíčky.

Podle biskupského sekretáře Tomáše Holuba klášterů a kongregací, kde vlastnoručně něco produkují, přibývá.

„Ale nikdy to nebude zásadní hospodářský fenomén, spíše je to symbol ekologického, dlouhodobého a lokálního hospodaření, které ke klášterům patří,“ řekl Právu sekretář.