Hlavní obsah

Na život v plísni zbývají rodině 4000, ale lepší než ubytovna

Právo, Jiří Mach

Pan Gejza B. (47) z jižní Moravy je jedním z mnoha lidí, který může vyprávět, jak se nakládá s lidmi na okraji společnosti. Po životních peripetiích se ocitl se svými třemi dětmi a manželkou na rodičovské dovolené v sociální ubytovně.

Foto: Radek Plavecký, Právo

Stav některých ubytoven je neutěšený. Ilustrační foto

Článek

Nechtěl však, aby děti vyrůstaly v otřesných podmínkách, a tak si našel jiné bydlení. V důsledku toho se mu ale snížily sociální dávky, a musí si vystačit s málem. I když by ale bydlení v ubytovně vyšlo výhodněji, vrátit se tam nechystá.

Bez práce po třiceti letech

Problémy pana Gejzy začaly po rozvodu, kdy přišel o manželku i značnou část prostředků. Oženil se znovu, se svou družkou má nevlastního chlapce (5) a další dvě děti (4 a 1,5 roku).

Před dvěma lety však poprvé po třiceti letech zůstal bez práce. Naposledy dělal v továrně. Dlouho se tam neohřál, po 14 dnech se začalo hromadně propouštět a Gejza šel mezi prvními. Úřad práce mu pak vyměřil podporu 2200 korun.

To na nájem nestačilo. „Moje chyba tehdy byla, že jsem nevěděl, že existuje nějaký příspěvek na bydlení, na živobytí apod. Nikdo mi to neřekl, ani na pracáku,“ popsal Právu Gejza.

Chtěl jsem pro své děti něco normálnějšího.
uvedl otec rodiny

Také proto skončil na ubytovně. Pětičlenná rodina sdílela prostor o čtrnácti metrech čtverečních za 9500 korun měsíčně. Pro srovnání garsonka v Praze o stejné výměře vyjde třeba na 5000 bez poplatků.

Ale majitelé ubytoven se zatím nemusí bát, že by vysoká cena někoho odradila. Jelikož bydlení v ubytovně nespadá do definice podnájmu, získal Gejza nárok na dávku hmotné nouze, a to doplatek na bydlení. Předpokládá se totiž, že takové bydlení je nákladnější, protože se musí platit třeba za úklid ubytovny, a tak doplatek hradí 90 procent nákladů na bydlení.

Gejzovi se ale život ve stísněných podmínkách nelíbil. Vadilo mu, že děti musí na záchod na chodbu „mezi ty ožralce“, a taky ho trápilo ukrutné množství štěnic. „Chtěl jsem pro své děti něco normálnějšího,“ vysvětlil Gejza, proč si začal hledat jiné bydlení.

Po roce a půl se přestěhoval do podnájmu. Za byt 1+1 o výměře 38 metrů čtverečních žádal majitel 10 500 měsíčně s tím, že voda teče jen ráno a večer po dvou hodinách, stejně je to s topením. Štěnice nahradila plíseň.

Ve finále mi zbývá 3800 korun na plínky, na jídlo, na všechno.
řekl Gejza

V ceně je 140 kilowatthodin a za každé překročení se pod hrozbou odpojení platí 11 korun za každou kilowatthodinu (tedy zhruba dvojnásobek proti běžné ceně).

A protože v zimě majitel topí málo, kupují si lidé přímotopy, které jsou na spotřebu hodně náročné, takže se jim bydlení dále prodražuje.

Příspěvek nižší než doplatek na bydlení

Jenže po přestěhování ztratil Gejza nárok na doplatek na bydlení a nyní pobírá podstatně nižší příspěvek na bydlení. „Teď mi přispívají 5000, nájem doplácím z peněz, které nám stát dává na živobytí. Ve finále mi zbývá 3800 na plínky, na jídlo, na všechno,“ řekl Gejza.

Se změnou formy bydlení došlo podle zákona i ke změně charakteru sociální dávky. Příspěvek na bydlení totiž má pouze přispět těm, jejichž náklady na bydlení jsou vyšší než jejich příjmy.

Moje chyba tehdy byla, že jsem nevěděl, že existuje nějaký příspěvek na bydlení, na živobytí apod.

„Když si z vlastní vůle seženete byt, aby rodina trochu slušněji žila, tak vám dá stát na bydlení méně. Tím vás donutí vrátit se na ubytovnu,“ stěžuje si Gejza. Ale s tím nepočítá. Zatím se spoléhá, že rodinu uživí.

Trvalou práci zatím sehnat nemůže, a tak si přivydělává pokoutně pár stovek měsíčně. Manželka je na rodičovské dovolené, podle Gejzy trpí chudokrevností a občas omdlívá, a tak chce s péčí o nejmenší členy rodiny pomáhat. Pětiletý chlapec chodí do školky.

Maturitu dětem

Gejza by rád všem svým potomkům, stejně jako své nejstarší dceři z prvního manželství, zajistil maturitní vzdělání. „Ale nejsou tu úplně nastaveny podmínky, abych to mohl udělat,“ řekl Gejza.

Jeho slova potvrzují i sociologové. Podle nich lidé v sociálně vyloučených lokalitách hůře získávají zaměstnání, jejich potomci kopírují vzory z prostředí, v němž vyrostli, a často už si po dosažení zletilosti ani práci nehledají.

U romských dětí je mnohem větší pravděpodobnost, že se nedostanou na běžnou školu, ale rovnou do speciální školy, kde je úroveň vzdělávání i vzhledem k sociálnímu statusu většiny žáků nižší. Jejich vyhlídky na lepší život jsou tedy odmala horší.

Co řeší nový zákon

Problém s přemrštěným nájemným v ubytovnách má řešit zákon, který začátkem července schválila vláda. Ubytovny by měly nově dostávat doplatek na bydlení podle prostor, a nikoli podle počtu lidí žijících v jednom bytě.

Určen bude také maximální počet lidí v daném prostoru, zvýší se hygienický a stavební dohled nad ubytovnami a cena nájmu se má odvíjet od regionálních obvyklých cen.

Ještě důležitější je však pro vládu dokončení zákona o sociálním bydlení. Umožní obcím za patřičné podpory od státu zřizovat sociální byty, které budou přístupné těm, kteří nedosáhnou na standardní bydlení. Ubytovnám tak vznikne konkurence.

Stanoveny by neměly být jen podmínky pro bydlení, ale i pro koho bude bydlení přístupné.

Byznys s chudobou

Současný stav nahrává šibalům obchodujícím s chudobou. Jestliže stát garantuje platbu 90 procent nájmu v rámci sociálních dávek, pak si může majitel ubytovny stanovit cenu bez ohledu na životní podmínky, jaké ve svém zařízení nabízí.

Dochází i k případům, kdy si majitel ve smlouvě vyžádá, aby úřad práce vyplácel dávku přímo na jeho konto.

Podle terénních průzkumů v posledních letech ubytoven přibylo. Souvisí s tím i krize, kdy lidé přicházeli o práci a neměli na nájem.

„Sledujeme, že lidé se snaží získat jakékoli bydlení, které se nabízí. A v případě, že jste dlouhodobě nezaměstnaný nebo opakovaně odmítaný Rom, je to bohužel v řadě případů ubytovna,“ popsal Právu mluvčí Agentury pro sociální začleňování Václav Zeman.

Navíc před dvěma lety se agenda výplaty dávek přenesla z obcí na úřady práce, avšak ubylo jejich pracovníků. Možnosti kontrol byly tedy omezené, navíc se úředníci museli potýkat s novými počítačovými systémy, které nefungovaly adekvátně a občas kolabovaly.

Alternativu pro chudé nezajišťují ani obce, které jim své obecní byty nenabízejí, ba dokonce na své nájemníky, kteří se ocitnou v platební neschopnosti, posílají exekutory.

Reklama

Výběr článků

Načítám