Koaliční bratrstvo a jeho jednotliví členové se také musí rozhodnout, zda se pokusí porážet Klause jeho vlastními prostředky. A to v dobrém i horším slova smyslu. Nejpozději od roku 2000 Klausovi přátelé ovládli stabilní část mediálního prostředí bez ohledu na technologii - od internetu, přes spřízněné duše v televizích a rádiích, včetně lokálních, v některých novinách, časopisech, vydavatelstvích.

Okruhu Klausových vlivných lobbistů zůstaly otevřené dveře po pádu opoziční smlouvy i v ekonomickém prostředí. Někteří z nich se dál motali v mnohamiliardových privatizačních akcích například jako poradci. A lze s malou nadsázkou říci, že míra Klausovy závislosti je vidět na jeho vehemenci, s níž brání svou "interpretaci 90. let". Nebo někdo věří, že jen jakási ideologická zaslepenost či osobní ješitnost mu nedovolí přiznat aspoň některé omyly, jejichž pozdější, vynucené řešení ostře vyčítal všem svým soupeřům?

Příkladem je kauza IPB, na kterou Klaus v předvolební kampani "zapomněl", aby nedráždil některé volitele. Bývalý vicepremiér Jan Stráský nedávno v MFD vzpomínal, jak se kdysi během pár desítek hodin ve vládě privatizovaly firmy za stovky miliónů - "spíš podle vnějších projevů než podle toho, kolik (podnikatelé) mají na kontě a jakou odpovědnost vlastně nesou". Byla to nakonec i doba Bácsů, Sinhů a uplácení, aby strana rostla. Bývalý primátor Plzně a funkcionář ODS Prosek coby svědek u soudu před časem přiznal pravidlo, ne výjimku - firmy platily naturálně mimo účetnictví, neboli daňově podváděly: "Služby se nefakturovaly, anebo se naopak odvedla práce v nějaké hodnotě a ODS si nafakturovala několikrát více."

I to je batoh, který Klaus coby bývalý předseda na Hrad a do Lán vleče. Ale vypadá to, že to už málokoho zajímá, možná proto, že podobné neštěstí postihlo i další strany. Nebo proto, že vnější projev, podle Stráského stupnice, je přece na jedničku. Ve skutečnosti Klaus takto obtížený na Hradě už nevadí. Žijeme totiž v jakési rovnováze. Až druhá generace (neplést s věkem!) zlegalizuje podezřelé kroky, bude čas na politickou penzi a na lepší náladu. A co sféra politická?

Nervózní část ODS dokázal Klaus zpacifikovat i po valentovských vrutech - například po okázalém obratu k přímé volbě hlavy státu. Tuto taktiku mu radili lidé v zákulisí už před sněmovními volbami, když viděli, že jen zázrak může přinést vítězství. Trpělivá práce přinesla ovoce: voliči měli získat dojem, že z kukly se líhne jiný, nějak barevnější Klaus a že vládní koalice odumírá na vlastních slibech. Klaus také musel nechat žít stranické regiony, aniž by jim - jako ve chvílích porážek - hrozil, že jim ODS do rukou nedá, neboť by jeho dítě pohřbily.

Také bendlovské výstřelky s pohrůžkou předčasných voleb straničtí hasiči rychle zlikvidovali, neboť vnitrostranický klid zbraní nesměl být ve jménu bezprostředního cíle narušen. Ve srovnání s ČSSD dokonalý výkon! ODS je jak cibule - Klaus se přesně dávkovanými kroky jako slupka navenek odděloval, což této straně umožnilo mluvit různými jazyky, aniž by to veřejnosti výrazně vadilo: irácký mírotvorce Klaus si v klidu budoval image před mnohými voliteli, zatímco versus jestřábi v ODS dál vesele provozovali svou živnost.

Včera však již nastupující prezident vystrčil růžky, když řekl, že Ústavní soud bude muset být politicky rozmanitější a že na bankovní dohled bude nutné sáhnout. Pojmenoval to, co by si v předvečer volby takticky ještě netroufl - Klaus prostě umí časovat své kroky. Koaliční souputníci vedle něj teď vypadají jako amatéři: netrpěliví, bez invence, ale i bez velkorysosti a drzosti či skrupulí.

Zbyla jen křečovitá grimasa po pelyňku. To není pro ně příjemná vyhlídka. Konkurenti se v demokracii ovšem mohou vzájemné hlídat jedině tehdy, jsou-li ve stejné váhové kategorii. Klaus je zatím velmi převyšuje. V dobrém i zlém.

PRÁVO 3. března 2003