Elegantně se tak distancoval od jalových diskusí o hájení českých národních zájmů -které (kromě obecných řečí o identitě a suverenitě) není nikdo schopen přesně definovat.

Většina stran, jež do EP kandidují, se totiž tváří, jako by práce v EP byla jakýmsi evropským šampionátem, na němž vybojují pro svou vlast možné i nemožné, zatímco čeští fanoušci budou freneticky skandovat "Češi do toho!"

Voličům jaksi zapomínají sdělit, že Česká republika bude mít v europarlamentu, čítajícím 732 poslanců, pouhých 24 zástupců, kteří nebudou navíc vystupovat jednotně.

Produktivní politiku budou schopny v EP dělat pouze zástupci těch českých stran, které se hodnotově shodnou s vlivnými evropskými politickými uskupeními. EP není primárně tělesem, v němž proti sobě má bojovat 25 jednotných národních reprezentací, ale tělesem, které na evropské úrovni odráží základní proudy evropské politiky.

Jinými slovy, v europarlamentu se nebude dělat 25 národních politik, ale evropská politika. Pokud bude dobrá a rozumná, budou dobře chráněny i tzv. národní zájmy členských států. Boj za národní stanoviska se v EU neodehrává primárně v rámci EP ale na mezivládních summitech - v rámci Evropské rady.

Této skutečnosti mnoho kandidujících subjektů buď nerozumí, nebo ji záměrně zamlžuje. Možná proto, že z politických uskupení, kterým průzkumy dávají šanci na zisk euromandátů, by evropskou roli mohli hrát - pro změnu v Evropské lidové straně - snad už jen čeští lidovci a Sdružení nezávislých-Evropští demokraté. Evropští lidovci jsou dosud největší frakcí v EP a budou mít zřejmě rozhodující slovo při výběru příští Evropské komise i jejího předsedy.

Do Evropské lidové strany míří i ODS, ale její role se jeví jako problematická. Euroskepticismus a soustavný "boj" za zaručeně české národní zájmy činí z ODS ještě před prvními českými eurovolbami v Evropské lidové straně poněkud nechtěné dítě. ODS se sice v poslední době poněkud "poevropštila", nicméně její předáci i nadále voličům předstírají, že "český výsadek v EP" (jak nazval české europoslance Jan Zahradil) bude bojovat především za jakési čistě české národní zájmy.

Nejméně užitečné pro evropskou politiku - a tedy i pro české zájmy v Evropě - budou zástupci stran, které skončí v okrajových frakcích EP nebo jako nezařazení. Komunisté a další nacionalisté, kteří jdou do EP buď s myšlenkou tvrdé opozice vůči současné Evropské unii, nebo by EU nejraději rozpustili, budou od počátku jen trpěným folklórem v pomyslných zadních řadách europarlamentu. Ti politici, kteří nám plameně slibují, že v EP nebudou mlčet, když půjde o razantní prosazování národních zájmů, rychle zjistí, že jim nikdo nenaslouchá.

Autor je politolog