Pozdější oběti domácího násilí v dospělém věku totiž pocházejí ze 74 procent právě z dysfunkčních rodin, násilní partneři či partnerky ze 77 procent z rodin, kde viděli násilí, měli despotické rodiče, rodiče se rozvedli či se oni sami stali objekty napadení a týrání, uvádí sociologická sonda poradenského centra ROSA.

„Původní rodina je místo, kde současní pachatelé a pachatelky vyrůstali a kde se mohli naučit vzory chování,“ říká socioterapeutka Marie Macháčková.

Táta mi říkal, že když se mi něco nelíbí, mám každému dát nejdříve přes hubu.desetiletý Petr

Podle ní se potvrzuje, že většina agresivních partnerů i obětí podobné zážitky nejdříve viděla u svých rodičů, měla despotického otce či matku nebo jejich dětství bylo provázeno vážnými rodinnými konflikty, které končily rozvodem, ponižováním, psychickým násilím…

Budoucí pachatelé a pachatelky v dětství totiž viděli, že násilí je často „efektivní způsob“ jednání, který vede k cíli, tedy splnění představ násilníka. Oběť zase doma viděla, že takové jednání je trpně snášeno, je to něco „normálního“ v životě rodiny, s čímž je třeba se bez většího odporu smířit.

Začíná to nápodobou

To, co děti musí vidět, slyšet a prožívat, se projevuje dvojím způsobem. Vedle poruch chování, závažných psychických a zdravotních problémů, nočních můr a děsů, se objevuje také to, že děti mají tendence chování, které viděly, opakovat.

„V poradně se setkáváme i s případy, že násilný partner přímo vyzývá dítě, aby si do toho druhého také koplo, pětiletá holčička je naváděná svým otcem, aby plivala na matku,“ dodává Macháčková.

„Táta mi říkal, že když se mi něco nelíbí, mám každému dát nejdříve přes hubu,“ svěřil se desetiletý Petr. „Že je to dobrý způsob, jak někoho rychle přesvědčit. Máma taky vždycky poslechne. Když může táta, proč ne já?“ zdůvodnil fakt, že kopl svoji spolužačku. Děti a mladiství svoje jednání často zdůvodňují tím, že to přece dělají, a bez postihu, i jejich rodiče, potvrzují učitelé a psychologové. V dospívání a dospělosti se zažitá skutečnost projevuje právě v tom, že opakují násilné vzorce chování ve vlastních partnerských vztazích.

Děti v rodinách, kde se vyskytuje domácí násilí, jsou svědky urážek, ponižování, vulgarit, psychického teroru či přímo fyzického násilí ve více než devadesáti procentech případů, dále vyplývá ze sondy centra ROSA, které dvacet let pomáhá obětem násilí.

Klíčový vliv rodiny, rodinného prostředí a atmosféry na životní postoje a chování dětí a mladistvých v dalších životních etapách potvrzují i další výzkumy.

Například studie

„Vliv vybraných charakteristik rodinného prostředí na rizikové chování 15letých adolescentů“ Jana B. Novotného a Petra Okrajka upozornila, že v rodinách, kde kouří oba rodiče, si zapálí 52 procent dětí ve věku 15 let.

Studie upozornila i na to, že na problémové chování mladistvých má vliv nepřítomnost matky. Ať už z důvodu nemoci či přílišného pracovního vytížení. Absence matky a jejího dlouhodobého a systematického výchovného působení posiluje rizika závadného či problémového chování dospívajících potomků.

Opilci odrazují

Studie ale nepotvrdila, že alkoholismus rodičů automaticky vede k nápodobě u potomků. Možná zde podle psychologů hraje roli určitý odstrašující moment, pokud dítě vidí realisticky následky alkoholu či chování a jednání alkoholika. Podle psychologů by si rodiče měli více uvědomit svoji odpovědnost i nezastupitelnou roli na chování a také na budoucí život svých dětí.

Podle expertů by se skutečným vlivem rodiny, jednotlivých rodičů, rodinnou atmosférou měli zabývat více i soudní znalci, pracovníci oddělení péče o děti či soudci při rozhodování o svěřování dětí do péče.

Rozhodující pro svěřování dětí by mělo především být, zda rodič má na dítě pozitivní vliv a dává mu dobrý příklad do života.