Nevydělali. Desítky slepých mládenců sice vyvěštily z hvězd, z karet i z lógru, jaká to bude rána - a ono nic nebo skoro nic! Relativně nejvíc šla nahoru asi právě ta rýže - ani ne o čtyři procenta. Nikdo se tedy nemusí chytat za nos a lamentovat, jak jsme to v referendu pěkně vymňoukli, žádná cenová revoluce se nekonala.

Ono to totiž dosti dobře ani nešlo, protože ceny rostou vždy jen natolik, co kupní síla připustí. To po patnácti letech usilovného budování kapitalismu s lidskou tváří možná teoreticky nezvládá, ale přinejmenším tuší i pověstná teta ze Šumavy. To je ten mechanismus, jímž se za standardních okolností dnes a denně projevuje neviditelná ruka trhu všude tam, kde existuje cosi jako konkurence.

Nejzajímavější na té blamáži je, že právě ti slepí mládenci, kteří strašili prostý lid katastrofálním cenovým skokem, jsou jindy ochotni tvrdit, že trh vyřeší všechno na světě včetně nemoci šílených krav. Jenomže pro některé lidi bývá nejpřesvědčivější pravdou, co se zrovna hodí do krámu - a naši tržní komsomolci jsou vesměs současně takzvanými euroskeptiky. Když se naskytla alespoň malá příležitost znechutit lidem náš vstup do společenství evropských národů, mohly jim být tržní zákonitosti ukradené. Kéž by tu kromě neviditelné ruky byla i neviditelná noha!

Nic ovšem není tak složité, aby to nemohlo být ještě složitější. Titíž rozumové, kteří nás mnohokrát varovali před zlem, pocházejícím ze sjednocené Evropy, nyní usilují o křesla v Evropském parlamentu. A třebaže je v těchto předvolebních dnech zakázáno citovat výsledky průzkumů a odhadů, mohu si snad dovolit říci, co ví každý: přinejmenším někteří z nich se tam nepochybně dostanou.

To ovšem není důvod k nějakým lamentacím, natožpak k vymýšlení katastrofických vizí po jejich způsobu. Jsou mezi nimi protřelí politici a budou-li do jednání vstupovat s určitou dávkou euroskepticismu, je to jistě lepší, než kdyby si dopřávali nějakou euronaivitu. Jen jedno jediné mi na nich vadí. Nedá se jim věřit.

PRÁVO 10. června 2004