Důvodem odročení byla zaneprázdněnost přísedícího senátu, který - svou vinou nebo vinou špatné koordinace soudu - musel odejít k jinému jednání, kde je také přísedícím.

Takové "technické" chyby, za něž nenese nikdo odpovědnost, přicházejí stát draze. Posilují totiž podezření, že se justiční orgány snaží zametat věci proti původcům represí za minulého režimu pod koberec. Kdo ale sledoval práci předsedkyně senátu a státní zástupkyně, nemohl mít ten dojem. V sále bylo ale jen asi sedm lidí.

Soudní řízení se vlečou léta. Soudy také nemají jednotný postoj k otázce promlčení, kterou beznadějně zamotal antikomunistický zákon z roku 1993. V této atmosféře jakékoli další zdržení procesu jakoby potvrzuje hypotézu, že justice je neúčinná a že nežijeme v právním státě. Přibývá občanů, kteří se za občany nepovažují, nechodí k volbám, nejsou společensky aktivní a jen nadávají na poměry.

Teprve pokuty štrasburského Evropského soudu pro lidská práva trochu rozhýbaly státní orgány odpovědné za chod státní správy soudů k úvahám o krocích, jež by soudní řízení zrychlily. Jak se třeba mohlo stát, že František Vach byl obviněn v roce 1994, kdy měl převzít usnesení o zahájení trestního stíhání, ale jeho první výslech jako obviněného se konal až o tři roky později? Zaspalo jak ministerstvo vnitra, které tehdy řídilo útvary vyšetřování, tak státní zastupitelství. A pouze lidé poučení a přátelé nových pořádků vědí, že jen zaspaly, a ne něco horšího.

Toto je zatím poslední stíhání za Asanaci, jíž StB, porušující tehdejší zákony, vyhnala do ciziny několik desítek aktivistů nezávislých iniciativ a jejich rodin, v daném případě rodinu tehdejší mluvčí Charty 77 Zdeny Tominové.

Svazky StB týkající se Tominových byly archivovány, a tak se soud a veřejnost nemusejí trápit výmluvami obžalovaných a selhávající pamětí obětí. S úřednickou pečlivostí je vše zapsáno. O materiální stránce viny obžalovaného, spočívající v systematickém a promyšleném vytváření negativních životních podmínek celé rodiny, a tím nátlaku na jejich vycestování z republiky, nelze mít pochybnosti.

Předsedkyně senátu přečítala z dobových materiálů StB, starých 35 let, déle než půlhodiny. Některé přístupy jsme už opravdu překonali. Co ale ono "poškozování zájmů (republiky, strany, firmy), a tím jejího dobrého jména", co antagonismus "přítel-nepřítel" v době neválečné? Černo-bílé stereotypy si často táhneme s sebou, v práci státních a samosprávných orgánů, i v životě veřejném.

Historik předlistopadových poměrů by si zde přišel na své. StB byla známa svým falokratickým nazíráním na svět a ženy značně podceňovala. Také v případu manželů Tominových se zaměřovala na muže, i když jí šlo mnohem více o to, aby se zbavila Zdeny Tominové, která po uvěznění svých spolumluvčích Charty 77 Jiřího Dienstbiera a Václava Bendy v květnu 1979 zůstala jedinou její mluvčí. Je pochopitelné, že také dnešní soudní řízení přejímá optiku StB. Za hlavní oběť považuje Julia Tomina. Historici by se ale pohledem StB neměli nechat zmást.

S minulostí se budeme vyrovnávat ještě dlouho. Občané většinou nechápou, že trestat je dnes možné jen to, co není promlčeno, a jen tehdy, porušil-li někdo tehdejší zákony. Lidé odpovědní za politické procesy 70. a 80. let stíháni nebyli, i když jejich oběti strávily léta ve vězení. A naopak ti, kteří v rozporu s tehdejšími zákony nařizovali takzvané "osmačtyřicítky", tedy "jenom" krátkodobá uvěznění, potrestáni - a to i nepodmíněným vězením - po revoluci byli. Je to tak v souladu s ústavním pořádkem a zákony, které ovšem nevypovídají nic o tom, zda předlistopadové zákony byly dobré.

Asanace oním případem porušování tehdejších zákonů je. Je také zrcadlem minulosti a někdy, bohužel, i dneška. Sedm lidí v soudní síni je málo.

PRÁVO 9. června