Ten je v jedné z větví kauzy Nagyová obviněn kvůli údajnému nezákonnému sledování civilních osob včetně Nečasovy bývalé manželky Radky. Společně s ním a samotnou Nagyovou čelí stíhání také dva poslední šéfové VZ, Ondrej Páleník a Milan Kovanda.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Ale zatímco první z nich odešel z tajné služby dobrovolně koncem října 2012 a odnesl si statisícové finanční odchodné i doživotní výsluhy a druhý jmenovaný stále pracuje na ministerstvu obrany, Pohůnek jako bývalý šéf jednoho z odborů VZ zůstal tzv. bezprizorný.

Právě kvůli obvinění v kauze Nagyová mu Vojenské zpravodajství zaprvé neprodloužilo smlouvu, která tak Pohůnkovi vypršela loni 30. listopadu, a od té doby je nezaměstnaný.

Hlavní důvod odmítnutí potenciálními zaměstnavateli je ten, že se obávají nechtěné negativní medializaceJan Pohůnek

Zadruhé mu bývalí nadřízení navíc zmrazili i odchodné a výsluhy, na které má po opuštění tajné služby nárok. Vedení VZ chce s vyplacením těchto finančních prostředků počkat až do pravomocného rozhodnutí v případu, kde přitom nebyla ani po roce podána obžaloba.

Obavy z novinářů

Stejně se ale podle Pohůnka zachovali i jeho potenciální zaměstnavatelé. „Několik jsem jich oslovil, a řada z nich mi řekla, že počkají na to, jak to dopadne (u soudu). Šlo vesměs o bezpečnostní sféru, ale nabízel jsem se i v oblasti pojišťoven, že bych své schopnosti mohl ukázat třeba v problematice pojišťovacích podvodů, ale nic,“ řekl v neděli Právu Pohůnek, který sám sebe označuje za veřejností předem odsouzeného zločince. Prý jeho profil nikomu nevyhovoval.

„Hlavní důvod odmítnutí potenciálními zaměstnavateli je však ten, že se v souvislosti s mou osobou obávají nechtěné negativní medializace. Mohou se dostat do situace, kdy se jich novináři začnou ptát, proč mě zaměstnali, a bojí se, aby nebyli označeni za ty, kteří byli napojeni na tajnou službu. A já se jim ani nedivím,“ myslí si Pohůnek.

Ten tedy už více než šest měsíců žije z podpory placené pracovním úřadem a z platu své manželky. „Na přežití to stačí, ale není to na žádné velké vyskakování,“ uvedl s tím, že v srpnu přijde po osmi měsících i o podporu.

Nemusí mlčet?

Pohůnek však upozornil ještě na jednu, podle něj dost závažnou skutečnost, která by teoreticky mohla přivodit vedení Vojenského zpravodajství v budoucnu problémy. Při odchodu ze služby totiž nepodepsal povinnost mlčenlivosti. Důvodem, proč tak neučinil, byl podle něj výrok olomouckých vrchních žalobců, kteří dozorují kauzu Nagyová.

On může hovořit jen o tom, co se týká jeho případu. Na všechno ostatní se vztahuje mlčenlivostKarel Randák

Ti před časem uvedli, že jeho ústavní právo na obhajobu je silnější než slib mlčenlivosti, a tudíž prý může hovořit o všem, aniž by mu hrozilo další stíhání.

To prý ale znamená, že nyní po propuštění od VZ by se Pohůnek teoreticky mohl podrobně rozmluvit třeba o tom, jakým způsobem vojenští zpravodajci pracují či jaké metody používají.

On sám tvrdí, že by nic takového neudělal, navíc má stále platnou bezpečnostní prověrku na nejvyšší stupeň „přísně tajné“ a případným vyzrazením utajovaných informací by přišel nejen o ni, ale zřejmě by pak měl přece jen nové oplétačky se zákonem.

To ostatně v neděli Právu potvrdili také oslovení odborníci, někdejší šéf vojenské tajné služby Andor Šándor i bývalý ředitel civilní rozvědky (ÚZSI) Karel Randák.
„On může hovořit jen o tom, co se týká jeho případu. Na všechno ostatní se ta mlčenlivost samozřejmě vztahuje, a když ji nedodrží, poruší tím zákon o utajovaných skutečnostech,“ míní Randák, který prý rovněž při odchodu z ÚZSI žádný slib mlčenlivosti nepodepisoval.

„Co se týká informací, které jste získal ve službě, jste vázán mlčenlivostí v podstatě donekonečna bez toho, že byste podepisoval či nikoli nějakou mlčenlivost,“ dodal Randák.

Vyzrazení interních informací

Také Šándor doplnil, že chybějící podpis Pohůnka jej povinnosti mlčet rozhodně nezbavuje. „Zákon je jasný: pokud jste se s něčím seznámil v době výkonu funkce, tak ty věci musíte považovat dále za utajované a nemáte právo je dál sdělovat,“ konstatoval Šándor.

Pohůnek s oběma experty souhlasí jen do té míry, že on sám nesmí sdělovat nic, co podléhá pouze utajovaným skutečnostem.

„Jsou zde však i informace interního charakteru, které nemusejí mít charakter utajovaných skutečností, ale také pro ně (VZ) mohou mít, nechci říkat zničující charakter, ale jsou velmi citlivé. Je to něco jako obchodní tajemství v komerční sféře,“ poznamenal Pohůnek.